Přístav naděje je kniha o nalezení smyslu života. Je to příběh ženy, která chtěla ukončit svůj život proto, že promarnila šance, které jí nabízel. Proto, že neuměla říct nahlas svůj názor, resp. si za ním stát. Je to příběh o tom, že nikdy, opravdu nikdy není pozdě začít od začátku. Ano, příběh klasicky sklouzával ke klišé, kdy se z uťápnutého káčátka zrodí labuť, ale ruku na srdce, kdo se rád mimrá jen v temnotě, černotě a těžkostech dnešního světa?
Autorka využívá velmi čtivý jazyk. Místy je poetická, okouzlující, vtipná a dokonce i sarkastická. Neodbíhá od tématu, stále se drží své linie vyprávění, ačkoliv ji rozvíjí dalšími víceméně sympatickými postavami. Je pravdou, že v příběhu se mnohdy postavy ztrácejí, resp. epizodní postavy, jež se nemají ani čas pořádně rozvinout, mi připadají nadbytečné a snad by stačilo se o nich "mezi řečí" zmínit, nikoliv je do příběhu začleňovat.
Je to kniha, která vás nadchne v deštivém počasí, ve chvílích, kdy se den citelně zkrátí a vy se toužebně zachumláte do deky s horkým kakaem a nemáte chuť sáhodlouze filozofovat o smyslu života. Chcete prostě myšlenky nechat uniknout a potulovat se v ideálním světem, kde vše hrozné skončí dobře.
Mě se román četl moc dobře. Zpočátku jsem se sice těžce orientovala, začátek se opravdu nevyvedl a v podstatě bylo nepodstatné jej takhle popisovat, ale budiž. Po krátké chvíli jsem se začetla a během několika dní dojíždění do práce a nějaké volné chvilky, jsme knihu prolouskala. Autorka není náročnou spisovatelkou, jako např. Arundhati Roy, o níž se budu zmiňovat příště, avšak rozhodně neurazí. Takže pro ty, co hledají v knize potěšení pro jakoukoliv chvíli, mohu Přístav jen doporučit.
Mé hodnocení: 70 %
doporučuji
romantické
Z obálky
Poprvé v životě se rozhodla sama. Poprvé v životě to byla ona, kdo určil, co se má stát. Poprvé v životě se osvobodila ze závislosti na člověku, s nímž řadu let žila.
Když Marianne pohltily kalné vody Seiny, cítila se vlastně šťastná, poprvé v životě opravdu šťastná. To, že ji proti její vůli jakýsi neznámý muž zachránil, její odhodlání ještě umocnilo. Když ji nechce Paříž, pojede k moři. A malovaná dlaždička, která se jí úplnou náhodou dostala do rukou, ji nasměrovala do Bretaně, až do přístavu Kerdruc. Ovšem chyba lávky!, tam ji považují za dlouho a toužebně očekávanou kuchařku. A vařit, to Marianne skutečně umí výtečně. A tak své odhodlání skoncovat se životem odloží o den, pak ještě o jeden...
O autorce
Nina George (1973) je německá spisovatelka a novinářka. Neabsolvovala ani střední školu, od svých 14 let pracovala v různých restauračních zařízeních, a to byla její univerzita. Novinařině se zase vyučila v Penthouse.
O tom, že to byla jako průprava pro psaní dostačující svědčí skutečnost, že se jako novinářka a spisovatelka na volné noze uživila od roku 1993. Stačila napsat pod svým jménem sedm románů, pod pseudonymem Anne West publikovala populárně naučné knihy v oblasti lásky, sexuality a erotiky a pod jménem Nina Kramer (po svatbě) byl vydán v roce 2008 dokonce její thriller.
(Zdroj životopisu: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/nina-george-70807)
Název: Přístav naděje / Die Mondspielerin
Autorka: Nina George
Překlad: Dagmar Hoangová
Nakladatelství: MOBA
Místo a rok vydání: Brno, 2016
Počet stran: 310
