Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se

Tuto knihu jsem přečetla již někdy o prázdninách, ale řekla jsem si, že s ní s Vámi musím podělit. Už dlouho se mi do rukou nedostalo tak podařené vyprávění jakým je Babička pozdravuje a omlouvá se. Doporučuji ji naprosto všem. Dětem i dospělým. Je čtením v období žalu i radosti. Je skvělým poučením pro děti - jak se vyrovnat se smrtí - rovněž poučením pro dospělé - děti jsou mnohdy chytřejší než my, dospělí, a nenechají se tak snadno obalamutit, jak si často myslíme. 

Knihu Fredrika Backmana by si měl přečíst každý, kdo touží po výjimečnosti a nápaditosti. Kdo v životě hledá trochu té povědomé reality a především pro všechny, co se chtějí pobavit. Frederik Backman pochází ze Stockholmu a do světa literatury vstoupil velmi úspěšně již svou prvotinou Muž jménem Ove (2012). Backman je zkušeným novinářem. Pravidelně přispívá na svůj blog a píše sloupek do švédských novin. Je tedy zkušeným spisovatelem, který si svůj rukopis vypsal ve svých začátcích u novin, takže se setkáváme s již uceleným a dobře promyšleným celkem. V dnešní době má za sebou vydání čtyř knih: prvotina již byla zmíněná, dále jsou to knihy Vše, co můj syn potřebuje vědět o světě, Babička pozdravuje a omlouvá se a Byla tady Britt-Marie, kterou momentálně k vydání připravuje nakladatelství Host. 

Kniha mě upoutala již svým přebalem: holčičky zachumlané do péřovky a šály stojící zády k čtenářům a hledící na panorama činžáku. Dívka drží v ruce dopis a shora k zemi padají sněhové vločky. Co se asi skrývá v dopise? Již tohle ve vás vzedme vlnu zvědavosti. 

Je to příběh sedmileté, tedy skoro osmileté holčičky, která hledá své místo ve světě. Její nejlepší kamarádka, babička, pro ni vytvoří nádherný svět fantazie, pohádkový svět plný mrakoňů, princezen, čarodějnic, které nejsou jenom zlé, a worsů. Musím říci, že ještě nikdy jsem se nesetkala s tak zajímavým a nádherným světem fantazie. Snad mě jen trochu mrzelo, že jeho vnitřní kompozice nebyla více rozvedena, že zde autor více nevyužil svého talentu, ale je mi jasné, že to nebyl jeho hlavní záměr. Jeho hlavním záměrem totiž bylo ukázat všem lidem (především však dětem), že být zvláštní a odlišný, není nic špatného, ba právě naopak. Že výjimečnost je dobrá vlastnost, je posilující a měli bychom si jí vážit, nikoli zatracovat. Výjimečnost je totiž barevnost, bez níž by svět nebyl k žití.

Elsa o sobě tvrdí, že je zvláštním dítětem. A potvrzují to i dospělí, pohybující se kolem ní. Autor ji sestavil velmi realisticky. Nedělá z ní superhrdinku, ani extravaganci, ale prachobyčejnou dívku, která se svými názory, svou výchovou poněkud liší od průměru. Je velmi inteligentní a zvídavá a oplývá velmi vtipnými a neotřelými replikami. Tleskám autorovi, jak se mu podařilo vniknout do dětské duše… 

Babička pozdravuje a omlouvá se je velmi dojemný příběh plný humoru i smutku. Plný dospělých úvah i čistého dětského pohledu na svět. Jazyk autora je velmi nápaditý. Kouká se na svět dětskýma očima, ale dodává tomu dospělou myšlenku: „Nakoukne do bytu, dívá se na chlapce. Vypadá tak šťastně, jako to dokážou jen téměř sedmileté děti před mísou pěnových bonbonů, co mají tvar Santa Clause. Napadne ji, jestli ještě pořád na Santu věří, na toho opravdového, ne z marshmallow. Elsa už samozřejmě dávno ne, ale upřímně věří na lidi, kteří si tuhle víru uchovali. Když byla malá, každoročně mu psala dopis. Nejen seznam přání, ale opravdový dopis. Obvykle nepojednával až tak o dárcích, jako spíš o politice. Else se totiž nezdálo, že by se Santa dostatečně angažoval v aktuálních společenských otázkách. Měla za nezbytně nutné ho o tom informovat, obzvlášť v záplavě hamižných a podbízivých dopisů od ostatních dětí. Někdo se zkrátka musel chopit zodpovědnosti. Viděla totiž reklamu na Coca-Colu, a tak mu podstatnou část dopisu spílala za to, že se zaprodal komerci. Jindy zase viděla v televizi dokument o dětské práci, hned potom několik amerických vánočních komedií se Santovými elfy a naprosto ztratila přehled, jestli podle Santy slovo „elf“ souvisí se severskou mytologií, nebo jestli odkazuje k elfům žijícím v Tolkienově světě, či to bere jako všeobecné označení lidí nízkého vzrůstu – proto požadovala okamžitou a jasnou definici.

Jenže Santa na to neodpověděl, a proto mu Elsa poslala mnohem delší a velice naštvaný dopis, který se však dá shrnout do jediného slova: zbabělče. Následující rok se naučila googlovat, takže pochopila, že nemohl odpovědět, když neexistuje. A tak mu přestala psát.“

Kniha je napínavým a poutavým čtením o mezilidských vztazích. O tom, jak zvláštnosti mohou změnit svět, je to o porozumění a pochopení, je to kniha, která pod záštitou vtipných dialogů, sarkastických postřehů, pod zástěrkou pohádkového a dětského světa, skrývá něco mnohem obvyklejšího. Pochopení... Elsa se musí vyrovnat se skutečnými problémy a pochopit je. Chápe to sice po svém, ale především díky fantazijnímu světu své babičky. Fredrik Backman nám tak nabídl pohled na realitu každodenního života naprosto novýma očima. Očima malé, ale ne obyčejné dívky, která měla jednu z nejúžasnějších babiček na světě.

Brno: Host 2015

Purpurový vrch

Crimson Peak, USA, 2015, 119 min
Horor/Fantasy/Drama
hodnocení: 71 % na ČSFD
mé hodnocení: 53 %
režie: Guillermo del Toro

Tak odkud začít? Asi od toho nejlepšího, co film nabídl. Jak víte, jsem milovníkem barev, líčení, módy, a to taky na celém filmu bylo ze všeho nejlepší. Kostýmy byly vskutku excelentní, za což náleží velké díky Kate Hawleyové (Na hraně zítřka). Její návrhy bych hrozně ráda viděla i na papíře, protože tak propracované detaily jsem dlouho v žádném filmu neshlédla. Vím, že málokterý film dovolí, aby si kostýmní návrháři mohli vyhrát s nápady, které zajisté nosí neustále v hlavě, proto jsem ráda, že existují filmy, v nichž se dokážou excentrické nápady realizovat. Ale tím má chvála skončí. 

Ono, celý film by mohl získat mnohem více pozitivního hodnocení, kdyby... A začneme tím prvním. Kdyby herecké obsazení bylo mnohem více důvěryhodné. Miu Wasikowskou (Edith Cushingová) znám z Alenky v říši divů. Již tam mi přišla trochu nevýrazná - nevím, zdali důvodem bylo, že se zatím neobjevila v roli, v níž by mohla projevit veškerý svůj talent, ale možná je to tím, že její tvář mi přijde nudná. Chybí mi prostě výraz, projev emocí, kterým bych mohla věřit. Zajisté je to krásná mladá žena, ale mě v ní chybí šťáva. A ani v roli Edith Cushingové nebyla nijak přesvědčivá. Ačkoliv hrála roli ženy, jejíž úloha v době, v níž se příběh odehrává, bylo především plnit společenskou roli, a Edith se tomu vzpírá svou vlastní povahou - je spisovatelkou, nekonvenční, nerada se parádí, vyhledává příběhy o duších, je vzdělaná, tak z jejího charakteru to prostě nevyzařovalo. Další hlavní postavu ztvárnil Tom Hiddlestone (známý z role Lokiho filmu Thor). Ano, zpočátku jsem ho ani nepoznala, hrál mnohem více přesvědčivě, než hlavní hrdinka, ovšem ten závěr... Ne, ne, ne!! Pokud herec neumí v závěru umřít (resp. si nevšimne, že je probodnut), pak by neměl hrát, nebo by měli vyhodit režiséra, příp. střihače, když si toho nevšimli, než šel film do kin.

Nejlepší výkon dle mého názoru podala Jessica Chastain. Její proměna byla k neuvěření a hrála tak přesvědčivě, že vynikala nad ostatními postavami. Samozřejmě, až na samotný závěr. Ale ten byl podle mně chybou režiséra, protože to bylo tak ubohé!! Já vím, že horor je krvavý, ale takhle hloupě? Vím, že hlavní hrdinové vždy bojují proti nepřátelům, místo útěku, ale aby boj trval tak dlouho, že téměř celý sál kina křičel: "Tak ji konečně jebni!", tak to o ledasčem vypovídá.

Zápletka nebyla špatná, ocenila jsem sice ne příliš originální pointu, ale zaujala mě. A nebyla jsem sama. Kdyby ovšem scénárista a režisér nepolevili a v závěru z toho neudělali krvavý brak, nemuselo hodnocení tak špatně dopadnout. Zároveň nechápu, proč si režisér musel zvolit tak zrůdná strašidla. Byl to gotický horor a v tom duchu se nesl celý příběh, byly ztvárněný výtvarné kostýmy, kulisy, vybráno prostředí, prostě vše odpovídalo danému žánru, tak proč se najednou musely objevit postavy jako vystřižené z nějakého groteskního studijního filmu. Jako kdyby chtěl režisér zanést trochu moderního prvku do jinak historického námětu, ale vůbec, vůbec se mu to nepodařilo. 

Vcelku to nebyla špatná podívaná, nejlepší hororová scéna byla rozdrcení obličeje Edithina otce, také začátek byl skutečně podařený, ovšem potom to sklouzlo do komické grotesky.