Cecelia Ahernová: Sběratel skleněnek

Cecelii Ahernovou znám jako autorku romantický příběhů. Když se mi tak do rukou dostala tato kniha, byla jsem velmi skeptická. Nebyla jsem si úplně jistá, zdali autorka romantických slaďáren bude schopna napsat knihu, která bude mít hloubku a nesplyne spíše do vod pokus-omyl. Nakonec jsem však byla mile překvapená.
Příběh nás zavádí do svébytného Irska, kde se s vámi život rozhodně nemazlí. Obzvlášť, když jste malý kluk, jemuž velmi brzy po narození zemře otec, vyrůstáte se samými bratry a matka má co dělat, aby vás všechny uživila. Musíte chodit do katolické školy, kde vás dennodenně tyranizuje velmi scholastický padre, jehož jedinou zábavou je buzerování svěřenců, dennodenně se musíte prát se staršími chlapci o pravdu a čest - v podstatě o přežití. Dodnes si pamatuji, jak jsme jako děti u babičky nebo u nás v bloku, pinkali do skleněných kuliček. Pamatuji si, jak mi otec koupil mé první skleněnky. Byly čiré, s barevnými, duhovými proužky uvnitř. Nosila jsem je všude s sebou. Na návštěvu, do školy, do obchodu, všude mě musely skleněnky následovat, protože jsem měla strach, že když je nechám doma bez dozoru, tak mi je někdo ukradne. Spolu s ostatními dětmi jsme se snažili kuličky vstřelit do dolíku v zemi, nebo jsme se snažili jeden druhého přestřelit. Ze mě se nakonec vášnivá sběratelka skleněnek nestala, ale z Ferguse Boggse ano.
Autorka velmi specifickým způsobem zpracovala téma odcizení a hledání svého já. Hlavními postavami jsou otec s dcerou. Dva lidé, kteří mají komplikovaný vztah. Otec se s matkou rozvedl velmi brzy a Sabrina vůbec netuší, proč. Až jednoho osudného dne má Sabrina získat odpovědi na své otázky, které si snad v úvodu příběhu nedokázala ani položit.
Příběh se odehrává ve dvou rovinách. V první sledujeme osudy otce, Ferguse, jenž nás svým vyprávěním provází dětstvím až po dospělost a doby, kdy se probouzí v nemocnici a jen těžce si vybavuje důvod, proč se tam dostal. Druhou rovinou nás provází dcera, Sabrina, které je do domu doručena sbírka otcových skleněk. Díky ním začíná pátrat po důvodech otcovy posedlosti a seznává, že svého otce vlastně vůbec neznala. Seznamuje se s jeho milenkami a bratry, seznamuje se s otcovým tajným životem a jeho vášní a posedlostí.
Kniha se velmi dobře čte. Je nápaditá, nikterak hysterická, překvapivá a dojemná. Je to příběh muže, který celý svůj život zasvětil skleněnkám a my se postupným pátráním, společně s jeho dcerou, vydáváme na cestu shledání. Sabrinino vyprávění je ohraničeno jediným dnem, dnem, díky němuž nalézá cestu ke svému otci. Přes všechnu bolest, kterou ji nechtěně způsobil, až k samotnému zjištění, kým ve skutečnosti byl a je.
Autorka vypráví spisovným, spíše popisným jazykem, kniha má přesto spád. Ze začátku se můžete trápit, ale rozhodně to nevzdávejte. Odměnou vám bude nápaditost, neotřelá zápletka, působivý závěr. Kniha velmi odlišná tomu, co jste doposud od této irské spisovatelky četli či viděli.

Mé hodnocení: 90 %
vřele doporučuji
společenské

Z obálky

Co když máte pouhý den na to, abyste pochopili, kdo skutečně jste?
Když Sabrina Boggsová v otcových věcech narazí na tajemnu sbírku, známý člověk s nímž vyrůstala se pro ni náhle stane cizincem. Nečekaná přestávka v jejich každodenních činnostech ji poskytne jediný den k odhalení tajemství muže, o němž si myslela, že ho zná. Během něj odhaluje vzpomínky, příběhy a také lidi, o jejichž existenci neměla ani tušení. Je to den, který navždy změní ji a všechny v jejím okolí. Někdy opravdu poznáte sami sebe jen tehdy, když vrhnete světlo na někoho jiného.

O autorce

Cecelia Ahernová se narodila a vyrůstala v Dublinu. Její dílo dnes vychází téměř v padesáti zemích a po světě se již prodalo přes čtyřiadvacet milionů výtisků jejích románů. Dvě z knih této autorky byly upraveny pro film. Spisovatelka vytvořila také několik televizních seriálů. Za své dílo dostala řadu ocenění včetně Irish Book Award for Popular Fiction za knihu The Year I Met You.

Název: Sběratel skleněnek / The marble collector

Autorka: Cecelia Ahernová
Překlad: Jana Novotná
Nakladatelství: Knihy Omega
Místo a rok vydání: Praha, 2016
Počet stran: 238

Kathleen Tessarová: Sběratelka parfémů

Sběratelka parfémů je velmi chytlavé čtení. Byla to má první kniha, kterou jsem si dovezla do Prahy při mém stěhování, takže mi vyplňovala prázdné místo v metru, cestou do práce. Pokaždé, když jsem knihu musela odložit, těšila jsem se, až si přečtu, jak to s dotyčnými pokračuje. Autorka totiž nejen, že má hezký vyprávěcí um, ale rovněž vytvořila příběh, který je nabitý napětím. Poutavá dějová linka nás zavádí do dvou časových pásem. Do doby let dvacátých, v níž se setkáváme s mladičkou nenápadnou hrdinkou, jež je od samého počátku zahalená tajemstvím, kterým kupodivu zůstává zahalená i v samotném závěru knihy, a jejíž osud nabude velmi zajímavou cestu, když se v hotelu, kde je zaměstnána jako služebná, seznámí s podivuhodným Angličanem. Druhá časová linka nás zavádí do let padesátých, do Anglie a poté Francie, kde se seznamujeme s typickou upjatostí tehdejší vyšší společnosti. Do doby, kdy ženám byla přisuzována společenská role hospodyňky a pečovatelky, zatímco mužům byla přisouzena role živitele, kterému je nutné odpustit cokoliv.
Kathleen Tessarová zvolila velmi originální ústřední motiv příběhu - parfém. Jeho intimita spojuje oba celky příběhu lehkou pavučinkou, kterou za námi zanechává vůně a jeho stopy můžeme číst v celé knize jako poprašek, jehož složka je opodstatněná a intenzivní.
Kniha vypráví příběh cesty k nalezení sebe sama. Není o zázracích jako spíše o víře a důvěře. O tom, že nalézt směr své cesty není jednoduché, a i když z cesty sejdete, pochopíte, že se můžete na ni zase vrátit, ačkoliv je to těžké. Kniha vypráví o ztrátě, ale i znovunalezení. Je rozlučkou s pomíjivostí a oslavou osobitosti. Vypravěčka užívá spisovný a kultivovaný jazyk, příběh má spád a energii. Zbytečně neodbočuje, ba naopak: mnohé linie příběhů, jichž se dotkne mohla spisovatelka klidně rozvést dále. Jednotlivé kapitoly nejsou nikterak dlouhé, čímž se vyprávění rovněž uspíšilo. Hlavní postavy jsou velmi sympatické a evokativní, místy provokativní. Příběh Sběratelky parfémů bych vřele doporučila všem, kteří mají rádi kulturu francouzské provenience, art deco, zajímavé příběhy a neotřelé vyprávění.

Mé hodnocení: 85 %
doporučuji
společenský román

Z obálky

Londýn, 1955... Jaké to asi je, zjistit, že v kabelce cizí ženy je váš zapalovač, památka, která vám zbyla po tatínkovi? A k tomu účet z jistého hotelu ve Skotsku. Z hotelu, de právě pobývá váš manžel...
Právě se totiž stalo poměrně čerstvě vdané Grace Munroeové. A nejen to. Také jí přišel dopis z pařížské právnické kanceláře. Má přijet do Paříže, kde na ni prý čeká dědictví. Potíž je jenom v tom, že o žádné Evě d'Orsevové, která jí odkazuje nemalý majetek, Grace nikdy v životě neslyšela..
Rozhodne se však využít této šance, přijmout nabídku osudu. A ocitne se uprostřed záhadného příběhu klenoucího se přes propast času. Pátrání začíná v dávno opuštěné parfumerii skrývající nejen tajemství výroby originálních vůní, ale i jejich geniálního tvůrce a jeho vášní. Neobvyklý milostný příběh se zvolna začíná rozplétat. Vede nás do New Yorku dvacátých let, do kasín Monte Carla a zpátky do Paříže. 
Evina minulost je překvapivě spjata s Gracinou budoucností. Grace stojí před osudnou volbou. 
Okouzlující, přesvědčivý příběh, plný temných tužeb, dlouho pohřbených tajemství, potlačených vzpomínek a překvapivých odhalení, je právě tak plný vůní jako parfumerská dílna zapomenutého mistra. Rozeznívá nejjemnější tóny milostného vztahu múzou a umělcem, vypráví o obrovské síle paměti a nesmírné moci vůní.

O autorce

Kathleen Tessarová se narodila v Pittsburghu ve státě Pensylvánie. Studovala na místní univerzitě a také na Carnegie Mellon University. V polovině druhého ročníku odjela do Londýna. Chtěla tam pobýt tři měsíce. Dopadlo to ale trošku jinak: zůstala příštích třiadvacet let.
Do psaní knih se pustila na popud svého přítele. A hned její první román, Elegance, se stal bestsellerem. Všechny další Kathleeniny knihy Innocence, Flirt, Debutante, stejně jako ta nejnovější, kterou právě držíte v rukou, se dočkaly právě takového úspěchu a obliby. Byly přeloženy do mnoha jazyků a prodávají se po celém světě.
V roce 2009 se Kathleen vrátila do Pittsburghu, kde nyní žije s manželem a synem.

Název: Sběratelka parfémů / The Perfume Collector

Autor: Kathleen Tessarová

Překlad: Drahomíra Michnová

Nakladatelství: Metafora s. r. o.

Místo a rok vydání: Praha, 2016

Počet stran: 317

Daniela Kovářová: Smrt v justičním paláci

Dílo Daniely Kovářové mě upřímně příjemně překvapilo. Netušila jsem, co mám od této pro mě neznámé autorky a rovněž tak i političky čekat. Ale vzhledem k tomu, jak jsem zaujatá vůči českým spisovatelům píšícím detektivky, se mi kniha Smrt v justičním paláci líbila.
Daniela Kovářová příběh kompozičně vystavěla jako hudební dílo. Nechala se inspirovat klavírní symfonií, jež hraje v pozadí celého příběhu, a jednotlivé kapitoly nazvala podle hudebních termínů, resp. hudebního tempa. Prostřednictvím autorčina vyprávění k nám promlouvají jednotlivé postavy, což mě občas trochu mátlo. Promluvy totiž nejsou graficky ani nikterak stylisticky rozpoznatelné, proto mi chvíli trvalo, než jsem si na změť promluv zvykla.
Výstavba detektivky je příjemná. Již v úvodu se seznamujeme s postavou vraha, jež k nám promlouvá skrze interludium a jako jediný navazuje přímý kontakt se čtenářem. Autorka k tomu využila ich-formu a také jakousi deníkovou výpověď. Nepromlouvá moc často, zůstává příjemně upozaděn, což z detektivky nedělá jakousi niternou psychoanalýzu, ale drží se svého žánru.
Typ detektiva mi byl příjemný, ačkoliv se nikterak nerozlišoval od jiných: workoholik, skoro-alkoholik, silný kuřák, rozvedený, černá ovce policejního sboru, přesto inteligentní a šarmantní, pro ženské publikum velmi přijatelný. Přesto umí přiznat svou chybu, což je charakterový rys, jenž se tak často nevidí.
Prostředí justičního paláce bylo zajímavé, ale ráda bych se dozvěděla víc ze zákulisí. To je však pouze drobnost, která by ukojila pouze jen mou zvědavost. Autorka využívá živý, současný jazyk, vyprávění je dynamické, a to díky přímé řeči. Děj má tak rychlý spád. Věřím, že při čtení této detektivky se nebudete nudit. Zápletka je poutavá a rozuzlení velmi neotřelé (pokud se týče způsobu vraždy). Vystupují zde velmi zajímavé postavy, s nimiž bych se ráda setkala i třeba v dalším detektivním příběhu této nadané vypravěčky.

Mé hodnocení: 85 %
doporučuji
detektivka

Z obálky

V budově Městského soudu v Praze je nahlášena bomba. Předseda soudu nechá budovu vyklidit, a když se po důkladné prohlídce zaměstnanci vrátí do svých kanceláří, objeví v kanceláři předsedy mrtvého soudce. Vzápětí umírá další soudní zaměstnanec. Šlo v obou případech o sebevraždy, anebo o cizí zavinění? Komu smrt pomůže a komu uškodí? A jak je do ní zapleten předseda soudu? Detektiv Šimon Hájek zjišťuje, že pochopit vztahy a poměry v justici není jednoduché. Naštěstí mu s vyšetřováním pomáhá vnadná tisková mluvčí soudu Gabriela Rezková.

O autorce

Narodila se v Ostravě, česká spisovatelka, advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti.

Vyrůstá v Ostravě, od dětství píše povídky a básničky pro své blízké, dramatizuje a vypráví příběhy, které zažívá, pozoruje kolem sebe nebo o nich sní. V šestnácti letech objevuje svět sci-fi a začíná psát povídky tajemné, vědeckofantastické, odehrávající se v jiných světech, i strašidelné až hororové. Od té doby také publikuje v časopisech a antologiích.

Dosud vydala čtyři povídkové knihy - Minutové povídky (2008), "Láskyplné" povídky (2009), NEBE PEKLO RÁJ (2011) a Oko za oko (2011), tři humoristické knihy - Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně (2010), Jak se dělá štěstí (2014), a Advokátka v šoku (2014) a dva detektivní romány - Sbohem, cizinko (2012) a Mrtvá z golfového hřiště (2015). Smrt v justičním paláci je její desátou knihou.

Daniela Kovářová je vdaná, v Praze provozuje advokátní kancelář, zaměřenou na rodinné problémy, vede časopis Rodinné listy a vyučuje právo na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Pravidelně se v denním tisku a v médiích vyjadřuje k justiční a rodinné problematice a bohatá je také její odborná publikační činnost. Bydlí nedaleko Plzně s manželem, dvěma takřka dospělými dětmi a stále se proměňujícím množstvím zvířat obřích rozměrů.

Název: Smrt v justičním paláci

Autor: Daniela Kovářová

Nakladatelství: Mladá fronta a.s.

Místo a rok vydání: Praha, 2016

Počet stran: 200

Meg Cabot: Velikost L. Pár kilo navíc nikoho nezabije

Ke knize Velikost L jsem přistupovala s nadhledem, již dlouho byla v mém zorném poli. Jakožto kniha se zajímavou hlavní hrdinkou, zástupkyní vedoucí koleje, jež nosí šaty velikosti L, mě lákala a doufala jsem, že neupadne do vyčpělých detektivních příběhů. Bohužel, můj názor na knihu je trpký. Možná si Meg Cabotová dobře neuvědomuje, jaký materiál drží v ruce a kde všude může svou hlavní hrdinku zavést, ovšem místo toho, aby nám více poodkryla zajímavé prostředí, více pracovala s intelektuální stránkou věci, odkrývá nám tak pouze přízemí. 

Musím se přiznat, že jsem čekala víc a to nemyslím, že jsem byla zrovna naivní. Dobře jsem věděla, do čeho jdu, ale i přesto. Pohled autorky nám přináší pohled pubescentní středoškolačky, která má tak trochu zkreslené vnímání světa a jejíž názory na dané situace jsou nevýrazné a nezkušené. Připouštím, že jediné, co mě u knihy udrželo, byla má skautská věrnost detektivkám a sarkastický humor hlavní představitelky, potažmo samotné autorky, který se však místy příliš opakoval, až se mohl stát nadbytečný a otravný. 

Detektivní žánr je vytříbený žánr. Stále stojí na okraji sečtělé společnosti, ale tvoří nedílnou součást čtenářské komunity. Detektivkám jsem propadla díky Agathě Christie, nepokořené královně, a mám neurčitou, snad bezbřehou slabost pro detektivky anglické. Uchopení tohoto žánru americkou spisovatelkou je rozpačité a příliš nevěrohodné. Meg Cabotová umí psát, ale její psychologické analýzy postav jsou příliš neuvěřitelné. Trefné jsou mnohé její komentáře, také vtipně a břitce vyzní mnohé její poznámky, snad kdyby se tak moc neopakovaly a celý příběh tak nebyl vystavěn pouze na nich. Postrádám hloubku, smysl a také důvod, proč se to všechno vlastně děje. Detektivka není o tom, že z policistů a všech kolem uděláme naprosté hlupáky, jen trochu potlačíme jejich možnosti. Nevěřím tomu, že případ, jež zde autorka vykresluje, by jen tak bez povšimnutí prošel policejními řadami, i když se příběh odehrává v divokém New Yorku, v němž nás vražda, přepadení, znásilnění apod. čekají na každém rohu. Ani nevěřím, že spis z patologie by se nejdříve dostal do rukou, ačkoliv pohledného, tak stále "jen" soukromého detektiva, namísto jeho státem placených kolegů. Kniha není důvěryhodná, ani její slavný/neslavný závěr, který je přílišně rozebírán, místo aby raději skončil o několik stránek dříve. No, pokus hezký, ale další díly rozhodně ne. Meg Cabotová mě, coby autorka detektivek, nepřesvědčila. Nápad skvělý, ale pro málo zkušenou autorku příliš náročný. 

Přesto, kdo máte rádi vtip, chtěli byste se seznámit s neotřelou hlavní hrdinkou a odpočinout si od náročnější četby, nemohu vás odrazovat. Možná vás autorka osloví více.

Mé hodnocení: 45 %

nedoporučuji

detektivka

Z obálky

Heather Wellsová válí! Tedy přinejmenším ještě před nedávnem válela. to bylo ovšem předtím, než se musela vzdát života popové hvězdy a přibrala tak, že teď nosí šaty o jednu či dvě konfekční velikosti větší - a než přišla o přítele, o smlouvu s nahrávací společností a o celoživotní úspory (její máti totiž sebrala peníze a zmizela s nimi do Argentiny). Teď jsou slavné dny plné nekonečného vystupování po nákupních střediscích už minulostí a Heather je naprosto spokojená s tím, že chodí v šatech velikosti L (což je velikost, jakou nosí většina Američanek!), i se svou novou prací, místem zástupkyně vedoucí koleje jedné z nejprestižnějších univerzit v New Yorku. Jednoho dne je však na dně jedné z výtahových šachet v budově koleje nalezena mrtvá studentka. 

Policie i vedení školy má zájem celou záležitost smést ze stolu jako obyčejnou nehodu, jako tragický důsledek mladické nerozvážnosti. Jenže Heather děvčata kolem osmnácti zná o něco lépe... a ví, že se jen tak pro zábavu na střeše výtahu rozhodně neprojíždějí. Nikdo jí ale nevěří - ani policie, ani její kolegové a ani soukromý detektiv, kterému patří dům, v němž Heather bydlí - a nepřesvědčí je ani to, že se za pár dní najde další mrtvá studentka a okolnosti její smrti jsou stejně všední a zároveň zlověstné, jako tomu bylo u předešlé oběti. A tak se Heather rozhodne, že je čas přibrat si ještě další povolání: stane se z ní odvážný detektiv v sukních!

Její nová práce s sebou ovšem nese pramálo výhod, žádné nadšené jásající davy, zato spoustu povinností, z nichž některé můžou být i smrtelné. Zdá se, že nic nedokáže rozběsnit vraha víc než bývalá popová hvězda mírně plnoštíhlé postavy, která strká nos, kam nemá...

O autorce

Meg Cabotová se narodila ve městě bloomington ve státě Indiana. Vyzbrojena diplomem v oboru výtvarného umění z Indiana University se přestěhovala do New Yorku, aby se mohla vrhnout na dráhu profesionální ilustrátorky. Když tento plán ztroskotal, našla si práci jako zástupkyně vedoucí koleje pro studenty bakalářského programu v rámci New York University a o víkendech (a kdykoli se její šéf zrovna nedíval) se věnovala psaní. Zatím napsala přes třicet románů pro mládež i pro dospělé, k nejznámějším z nich u nás patří Princezniny deníky, Hrdinkou snadno a rychle a romány ze série Mediátor. Momentálně žije spolu s manželem a jejich je jednookou kočkou Henriettou střídavě v New Yorku a v Key West.

Jestliže chcete o autorce vědět více, navštivte její webové stránky: http://www.megcabot.com/

Název: Velikost L: Pár kilo navíc nikoho nezabije / Size 12 Is Not Fat

Autor: Meg Cabot

Překlad: Lucie Johnová

Nakladatelství: BB/art s.r.o.

Místo a rok vydání: Praha, 2006

Počet stran: 311