Dílo Daniely Kovářové mě upřímně příjemně překvapilo. Netušila jsem, co mám od této pro mě neznámé autorky a rovněž tak i političky čekat. Ale vzhledem k tomu, jak jsem zaujatá vůči českým spisovatelům píšícím detektivky, se mi kniha Smrt v justičním paláci líbila.
Daniela Kovářová příběh kompozičně vystavěla jako hudební dílo. Nechala se inspirovat klavírní symfonií, jež hraje v pozadí celého příběhu, a jednotlivé kapitoly nazvala podle hudebních termínů, resp. hudebního tempa. Prostřednictvím autorčina vyprávění k nám promlouvají jednotlivé postavy, což mě občas trochu mátlo. Promluvy totiž nejsou graficky ani nikterak stylisticky rozpoznatelné, proto mi chvíli trvalo, než jsem si na změť promluv zvykla.
Výstavba detektivky je příjemná. Již v úvodu se seznamujeme s postavou vraha, jež k nám promlouvá skrze interludium a jako jediný navazuje přímý kontakt se čtenářem. Autorka k tomu využila ich-formu a také jakousi deníkovou výpověď. Nepromlouvá moc často, zůstává příjemně upozaděn, což z detektivky nedělá jakousi niternou psychoanalýzu, ale drží se svého žánru.
Typ detektiva mi byl příjemný, ačkoliv se nikterak nerozlišoval od jiných: workoholik, skoro-alkoholik, silný kuřák, rozvedený, černá ovce policejního sboru, přesto inteligentní a šarmantní, pro ženské publikum velmi přijatelný. Přesto umí přiznat svou chybu, což je charakterový rys, jenž se tak často nevidí.
Prostředí justičního paláce bylo zajímavé, ale ráda bych se dozvěděla víc ze zákulisí. To je však pouze drobnost, která by ukojila pouze jen mou zvědavost. Autorka využívá živý, současný jazyk, vyprávění je dynamické, a to díky přímé řeči. Děj má tak rychlý spád. Věřím, že při čtení této detektivky se nebudete nudit. Zápletka je poutavá a rozuzlení velmi neotřelé (pokud se týče způsobu vraždy). Vystupují zde velmi zajímavé postavy, s nimiž bych se ráda setkala i třeba v dalším detektivním příběhu této nadané vypravěčky.
Mé hodnocení: 85 %
doporučuji
detektivka
Daniela Kovářová příběh kompozičně vystavěla jako hudební dílo. Nechala se inspirovat klavírní symfonií, jež hraje v pozadí celého příběhu, a jednotlivé kapitoly nazvala podle hudebních termínů, resp. hudebního tempa. Prostřednictvím autorčina vyprávění k nám promlouvají jednotlivé postavy, což mě občas trochu mátlo. Promluvy totiž nejsou graficky ani nikterak stylisticky rozpoznatelné, proto mi chvíli trvalo, než jsem si na změť promluv zvykla.
Výstavba detektivky je příjemná. Již v úvodu se seznamujeme s postavou vraha, jež k nám promlouvá skrze interludium a jako jediný navazuje přímý kontakt se čtenářem. Autorka k tomu využila ich-formu a také jakousi deníkovou výpověď. Nepromlouvá moc často, zůstává příjemně upozaděn, což z detektivky nedělá jakousi niternou psychoanalýzu, ale drží se svého žánru.
Typ detektiva mi byl příjemný, ačkoliv se nikterak nerozlišoval od jiných: workoholik, skoro-alkoholik, silný kuřák, rozvedený, černá ovce policejního sboru, přesto inteligentní a šarmantní, pro ženské publikum velmi přijatelný. Přesto umí přiznat svou chybu, což je charakterový rys, jenž se tak často nevidí.
Prostředí justičního paláce bylo zajímavé, ale ráda bych se dozvěděla víc ze zákulisí. To je však pouze drobnost, která by ukojila pouze jen mou zvědavost. Autorka využívá živý, současný jazyk, vyprávění je dynamické, a to díky přímé řeči. Děj má tak rychlý spád. Věřím, že při čtení této detektivky se nebudete nudit. Zápletka je poutavá a rozuzlení velmi neotřelé (pokud se týče způsobu vraždy). Vystupují zde velmi zajímavé postavy, s nimiž bych se ráda setkala i třeba v dalším detektivním příběhu této nadané vypravěčky.
Mé hodnocení: 85 %
doporučuji
detektivka
Z obálky
V budově Městského soudu v Praze je nahlášena bomba. Předseda soudu nechá budovu vyklidit, a když se po důkladné prohlídce zaměstnanci vrátí do svých kanceláří, objeví v kanceláři předsedy mrtvého soudce. Vzápětí umírá další soudní zaměstnanec. Šlo v obou případech o sebevraždy, anebo o cizí zavinění? Komu smrt pomůže a komu uškodí? A jak je do ní zapleten předseda soudu? Detektiv Šimon Hájek zjišťuje, že pochopit vztahy a poměry v justici není jednoduché. Naštěstí mu s vyšetřováním pomáhá vnadná tisková mluvčí soudu Gabriela Rezková.
O autorce
Narodila se v Ostravě, česká spisovatelka, advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti.
Vyrůstá v Ostravě, od dětství píše povídky a básničky pro své blízké, dramatizuje a vypráví příběhy, které zažívá, pozoruje kolem sebe nebo o nich sní. V šestnácti letech objevuje svět sci-fi a začíná psát povídky tajemné, vědeckofantastické, odehrávající se v jiných světech, i strašidelné až hororové. Od té doby také publikuje v časopisech a antologiích.
Dosud vydala čtyři povídkové knihy - Minutové povídky (2008), "Láskyplné" povídky (2009), NEBE PEKLO RÁJ (2011) a Oko za oko (2011), tři humoristické knihy - Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně (2010), Jak se dělá štěstí (2014), a Advokátka v šoku (2014) a dva detektivní romány - Sbohem, cizinko (2012) a Mrtvá z golfového hřiště (2015). Smrt v justičním paláci je její desátou knihou.
Daniela Kovářová je vdaná, v Praze provozuje advokátní kancelář, zaměřenou na rodinné problémy, vede časopis Rodinné listy a vyučuje právo na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Pravidelně se v denním tisku a v médiích vyjadřuje k justiční a rodinné problematice a bohatá je také její odborná publikační činnost. Bydlí nedaleko Plzně s manželem, dvěma takřka dospělými dětmi a stále se proměňujícím množstvím zvířat obřích rozměrů.
Název: Smrt v justičním paláci
Autor: Daniela Kovářová
Nakladatelství: Mladá fronta a.s.
Místo a rok vydání: Praha, 2016
Počet stran: 200
Žádné komentáře:
Okomentovat