Dávka knižních outfitů, aneb Kdy to přečtu? :-o

Ne, nezbláznila jsem se. Opravdu... :) 

Jak jste si jistě už mohli všimnout, jsem mj. závislá na knihách a četbě vůbec. O mou radost se dělím se svým otcem, jehož geny nezapřu. A tohle je dlouhý seznam nových knih, které na mě čekají schované nahoře v šatní skříni, protože jinde už mi holky vážně nevlezou :(.

Zde vybírám ty nejzajímavější:

Křižovatky smrti Elly Griffiths už mám přelouskanou a stihla jsem to poměrně v krátkém čase, ačkoliv čtení momentálně věnuji opravdu velmi málo času. A během jednoho dne, pátku, kdy jsem nebyla schopna mentálně pracovat, jsem ji dočetla. Detektivka má rychlý spád a celkem se těším i na pokračující se zápletku mezi hlavní hrdinkou a detektivem. Pokud jste si oblíbili seriál Sběratelé kostí nebo jejich knižní předlohu, detektivky autorky Kathy Reichs, pak i tahle ryze anglická detektivka Vás bude velmi zajímat. Ústřední hrdinkou je totiž archeoložka, jež žije tak trochu v ústraní a představuje obyčejnou ženu (= není útlá jako proutek, ani blond krasavice). A právě ji jednoho dne detektiv požádá o pomoc. U Severního moře bylo totiž objeveno tělo a... Více nebudu prozrazovat, prostě určitě víte, jak to dopadne, ale příběh je velmi dobře vystavěn a především se odehrává ve velmi příjemném, tajuplném, historii opředením místě. Pro mě 4/5!

V současné době si k snídani a příp. pátečním večerům přiberu jako společnost Dívku ve vlaku autorky Pauly Hawkins. Titul se stal naprostým bestsellerem roku 2015 a během několika dní byl zcela vyprodaný. Během Vánoc a konce roku, dokonce i v lednu nebyl už k sehnání. Nyní však byla kniha dotiskována, takže si příběh s radostí můžete přečíst i vy. Nějakých 12 let jsem denně dojížděla do školy. Na střední školu, kde cílovou stanicí byl pouze Český Těšín, zbylých 8 let mou cílovou stanicí byla Ostrava. Cesta tam a zpátky mi trvala 3 hodiny (strávené pouze ve vlaku), takže jsem měla opravdu mnoho času na četbu, dopisování úkolů, dohánění restů, spánek i přemýšlení. A tak se nějak dokážu vcítit do hlavy hlavní hrdinky (resp. toho, co ve vlaku prožívá, ne jejího alkoholismu :)). Ta každý den dojíždí vlakem do práce a smýšlí si příběhy o lidech, jež každé ráno a večer míjí. Kniha je psána formou deníku a zatím se odehrává ve dvou rovinách. Moc zajímavé :).

A jelikož do práce dojíždím neustále, i když trasa se mi scukla z hodiny a půl na 10 minut, stále s sebou "vláčím" nějakou tu knihu. Tou mou cestovatelskou je Jak najít lásku Cecelie Ahern. Tuto spisovatelku jistě budete znát, pokud jste viděli filmy (nebo četli knižní předlohy) P. S. Miluji tě nebo S láskou, Rosie. Oba filmy jsem viděla a moc se mi líbily, ovšem knihy této známé autorky jsou mou čtenářskou prvotinou, tedy v češtině (v angličtině momentálně louskám S láskou, Rosie), takže jsem zvědavá na autorčin styl. Zatím jsem na rozpacích, ale jsem teprve na nějaké 12. straně, takže nemohu soudit. Počkáme si :).

Poledne u Tiffanyho Echo Heron jsem si vybrala pro to, že svět módy a vůbec příběhy z tohoto prostředí mě zajímají a já snad asi nikdy žáden nečetla. Jsem tedy zvědavá, jak na mě příběh designérky Clary Wolcott zapůsobí. Věřím, že všem milovníkům módy a módních značek, se bude kniha líbit, ačkoliv pojednává o návrhářce lamp.

Jsou světla, která nevidíme budou zase jiným šálkem kávy. Autor Anthony Doerr za ně získal Pulitzerovu cenu (a spoustu dalších ocenění), už proto je má čtenářská povinnost si příběh o osudech německého chlapce a francouzské dívky během 2. světové války přečíst. Na tuhle knihu se těším velmi, stejně jako na Pod rouškou noci Dennise Lehaneho, což je příběh o mafii. Já velká fanynka Kmotra, především toho knižního od Maria Puza, se třepu na tuhle knihu jako malé dítě na bonbon.

A v neposlední řadě Kniha ztrát a nálezů Lucy Foley. Fotografka, balerína, malíř, Korsika... Musím pokračovat? To všechno chci dělat, onu zemi chci navštívit. Takže jednoznačně - musím číst! :D.

Ať už momentálně čtete cokoliv, čtěte pozorně a nečtěte jen proto, že musíte. Věřím, že skripta do školy nejsou nijak zajímavá, ale po letech si vzpomenete, jak moc byla důležitá a jak Vás obohatila. Je něco jiného, když se musíte učit, a je jiné to, když čteme, protože se zajímáme. Příběhy lidí jsou různé, ale fantazie autorova je povznášející. 

NECHTE SE UNÁŠET ;)

*** SIA ***

Sia, jediný interpret, na jehož koncert bych se dostavila jako slintající pes. Jedním slovem neuvěřitelná!! Zbožňuji její hlas, který je tak charakteristicky smutný, avšak i plný energie. Jsem jí fascinována. Prostě a jednoduše. Když zpívá, běhá mi mráz po zádech a chlupy na rukou jsou v okamžení v pozoru. A já si právě užívám její nové CD a žasnu :).

Tato australská zpěvačka letos koncem ledna vydala své již sedmé studiové album, tentokrát s názvem This Is Acting. Na obalu alba nás vítá muž/žena v černobílé paruce (bílá paruka tolik charakteristická pro její předchozí album 1000 Forms of Fear) a tato hybridní postava nás provází celým albem, resp. Siinými videoklipy. 

Je neskutečné, kolik síly tahle blonďatá ženská v sobě našla. Jaký hlas se v ní skrývá. Kolik slov a energie. Je plná originálních nápadů a tohle CD o ně rovněž není ochuzeno. Já momentálně ujíždím na jejích třech skladbách: Unstoppable, Cheap Thrills a Whisperer (to však na tomto zmiňovaném albu nenajdete).

Zvláštní je, že Sia je vždy má spolutrpitelka. Co to znamená? Je jediná, která souzní s mými pocity, nebo aspoň já mám skrze její hudbu ten ojedinělý pocit. Její hudba mi dodává zvláštní pocit, že Sia zpívá jen a jen pro mě a přesně ví, co teď chci slyšet a cítit. Přesně jako tomu bylo včera. Vím, že This Is Acting je už nějaký ten pátek na pultu, ovšem až včera jsem narazila ve vaně na její song Unstoppable, a já bych tak moc chtěla být "Porsche bez brzd" a "nezastavitelná, neporazitelná". 

V autobuse jsem si dnes posteskla nad budoucností. Tak moc bych si nepřála, aby se ze mě stala ta neidentifikovatelná koule nesmiřitelnosti a hořkosti, co se valí ze sedadla jako hovniválova kulička... Tak strašně nerada bych tady zůstala. Já to tady miluji, opravdu a ještě jednou opravdu. Je to můj domov a nikdy se nebudu nikde cítit tak dobře jako tady, ale taky je pravda, že tady se zdržují momentálně neskutečně negativní myšlenky. A zdržují se už neuvěřitelně dlouho. Tak nevím - vlastně ano, vím - jestli čekají na to, až se zvednu ze židle a půjdu si svou cestou, kterou jsem si nějakým způsobem budovala a o níž jsem tak dlouze snila, nebo to skončí jako má budoucí vize z autobusu. Já ale nechci, vážně ne. Chci se smát, chci se bavit, chci žít a ne brodit se ve svém "neštěstí" :(. 

Dívám se na svou fotku z loňského únoru. Měla jsem tam o pět kilo méně. Směšné je, že jsem tam prožívala taky hodně špatné období. Zimu nenávidím a obzvlášť příchod jara, protože je to pro mě to nejdepresivnější období, ovšem na té fotce vypadám dobře. Možná mi i smutek sluší :) / :(. 

Jdu se nechat unášet hudbou... Jdu si přečíst něco v polštině, pak se podívat na prezentace a pak prosedět noc nad diplomkou. 

SÍLU!

Víkend nejen s kulturou

Vzpomínka na dovolenou (Dominikánská republika)

Tento týden jsme se byli trochu kulturně vzdělat :). Musím říct, že já se v obrazech příliš nevyznám, ale fascinují mě. Ostatně jako veškeré umění. 

V Galerii výtvarného umění v Ostravě se od 20. ledna do 20. března koná výstava 100 děl z Galerie výtvarného umění v Ostravě. Cena vstupného je pouze 50,- a výstava je excelentní. 

Výstava začíná v horním patře, kde se setkáte s obrazy klasickými a zároveň moderními, převážně kubistickými díly. Mě v úvodu zaujal obraz Václava Brožíka Komenský se loučí s Petrem ze Žerotína, jehož velkolepost vám vyrazí dech. Krásná je především jeho hra se stíny a ačkoliv převažuje černá v celé kompozici, tím více vystupují do popředí obě postavy.

Setkáte se zde ovšem i s obrazem Josefa Čapka Mrak, v němž dominuje jeho typická silná černá linka a postava dítěte, tolik známá z jeho ilustrací dětských knih. 

Můžete se kochat i obrazem Jana Zrzavého a jeho Ostravskými haldami II, slavnou Toyen a její Jezerní krajinou, nebo Aloisem Wachsmanem, jehož obraz Zápasníci si galantně hraje s plochostí postav. 

V přízemí se poté nacházejí již současná díla. Já zůstala fascinovaně koncentrovaná u obrazu Mikuláše Medka Sedm trnů ve rtu. Tato působivá barevnost modré a temně rudé je doprovázená vrypy obrazců krychle. Úžasné! 

Vrcholem výstavy je ovšem dílo Gustava Klimta a jeho tajemná Judit. 

Je úžasné sledovat, jak se techniky umělců liší. Ačkoliv většina pracovala s olejem a plátnem, jejich způsob nanášení je jiný. A tak se můžete setkat s drsnými tahy štětce, jejichž hrubost vzbuzuje dojem plastičnosti, nebo naopak s jemnými liniemi, s nenápadnými tahy, které mi občas připomněly pečlivost impresionistickou. 

Poté jsme si s přítelem užili další relax ve Starbucks a následně šli nakupovat. No... Já šla nakupovat :D. K Vánocům jsem totiž dostala od mamky poukaz do Douglas, tak jsem si ho šla vybrat. Opět jsem zainvestovala do péče, konkrétně péče okolí očí, a pořídila si Blue Therapy Eye od Biothermy. Tak jsem zvědavá, jak mi krém bude sloužit :). 

Já jdu tedy zase pracovat do školy a mé práce, mám toho až nad hlavu, ale zároveň mám krásnou vzpomínku z více než příjemného víkendu :).

Přeji krásný zbytek víkendu ;).