Most špionů

Bridge of Spies, USA, 2015, 141 min

Drama/Thriller/Historický

hodnocení: 80 % na ČSFD

mé hodnocení: 80 %

režie: Steven Spielberg

Jeden z nejlepších filmů, které jsem za poslední dobu viděla. A to jen proto, že tenhle žánr prostě miluji. Tom Hanks se zde představuje v roli pokorného, ale nesmírně inteligentního muže, silné osobnosti, jež je loajální vůči svým zásadám. Nečekejte nic akčního, ačkoliv v názvu filmu se objevuje podstatné jméno "špion". Jedná se o film pro fajnšmekry na poli historickém, politickém a částečně i filozofickém. Není to pro milovníky stříleček, kovbojek či silných slov. Je to o slovech, argumentech, vypočítavosti, hanebnosti, malichernosti a fatálnosti jisté množiny lidí. 

Právnické prostředí je moje nimroctví. A historii zbožňuji v její osudovosti. (Jak často se opakuje, že?) Je to velmi silné drama, kde excelují dva muži: Tom Hanks, kterému role byla ušita na míru, a Mark Rylence, ačkoliv ve vedlejší roli, nýbrž s nevídanou razancí. Mark Rylence ztvárnil podivínskou postavu ruského špiona úžasně! Ještě nikdy jsem se na první pohled "nezamilovala" do starého, nevzhledného muže, jenž v první scéně říká vše, ačkoliv mlčí. V počátku filmu se nám představuje beze slov, bez výrazu, přesto naprosto přesně víte, že to je jedna z nejváženějších postav celého filmu. Svými úsečnými a jednoduchými replikami, svými pomalými (až nehybnými) pohyby, tváří bez mimiky, ale obrovskýma smutnýma očima vás naprosto přesvědčí o tom, že do tří neumí počítat, že je to nudný stařec, o něhož by měla pečovat ošetřovatelka, kterému musí být nejméně 70 (ačkoliv je o 3 roky mladší než Tom Hanks)... Jeho sarkastické hlášky vás dostanou do kolen a budou možná jediné, které vás vůbec rozesmějí. Monolog, jenž vede ve vězení, pronáší s aristokratickou jistotou a nezpochybnitelností, důrazem, kladeným na jednotlivá slova, přesto s jistou lehkostí člověka, který ví...

Líbila se mi celá výprava, o kameře a scénáři nemluvě. Skutečnost, že je film inspirován skutečnými událostmi, resp. postavami, vás při závěrečných titulcích donutí přemýšlet nad tím, jak hanebný byl/je svět. Mě se teda krev začala vařit asi ještě před polovinou filmu, ale "jistým" happyendem jsem se uklidnila :). 

Síla takovýchto příběhů tkví v síle osobnosti. Zde nefandíte ani jedné straně - myšleno Američanům či Rusům. Zde fandíte jednotlivcům... A především dvěma - advokátu Donovanovi a ruskému špionovi Abelovi. Jak příznačné jméno, což? :) 

Vše je postaveno na dialozích. Na silných argumentech, u nichž musíte dávat pozor. Příběh není vyprávěn především obrazem (jak to ve většině filmu bývá), ale slovem. Obraz je pouze doprovod, aby se v tom divák lépe orientoval. Přesto zajímavý doprovod, hluboce dokreslující celou atmosféru. Pohledy hrdinů, nevyřčená slova, nechápající výrazy, tupě se smějící tváře však dotvářejí celek, kdy slov prostě není potřeba...

A jsou tady :)

Zanedlouho bude mít můj otec narozeniny. Svou vášnivou lásku ke knihám a čtení jsem zdědila právě po něm, proto mu každoročně, celkem dvakrát do roka, kupuji knihu. A to k narozeninám a Vánocům. Má tak v rychlém sledu dvě knihy najednou a já vlastně rovněž :D. Knihy si s taťkou nakupujeme pravidelně a naše knihovna se nám tak mnohem více rozrůstá o další úložné prostory ve skříních. Je pravdou, že mnoho dětských knih máme již uložených ve sklepě v krabicích. Já vím, já vím... To by se opravdu nemělo, ale když náš byt bohužel není nafukovací :(.

A tak jsem i letos k narozeninám koupila taťkovi knihu, konkrétně Nejkrutější měsíc Louise Pennyové, jež byla již několikrát oceněna cenou Agathy Christie. A nebylo by příliš vhodné, aby se dopravce vláčel jen kvůli jedné knize, že ano ;), tak jsem si objednala knihu i pro sebe (a snad své budoucí potomky :)), a to knihu, kterou jsem si moc přála - Harry Potter a Kámen mudrců J. K. Rowlingové ve speciálním vydání, s kresbami Jima Kaye. A k tomu všemu jsem si do košíku přibalila Antistresové omalovánky - Uklidňující kruhy, které jsou v poslední době tolik populární. Nejen ze zvědavosti, ale i pro svou psychickou úlevu (období konce roku a obzvlášť leden a únor nepatří vůbec, ani trošku, k mým oblíbeným měsícům, upadám totiž do hodně blbých nálad, tak uvidíme, jak omalovánky pomohou ;)).

Už se moc těším, jak se opět zachumlám do krásných příběhů... :)