Asi takhle bych nejvýstižněji nazvala Velikonoční pondělí. Je s podivem, když se podíváte do svých kalendářů, že tentokrát největší křesťanský svátek spadá na den, kdy se narodil i náš velký Učitel, Jan Ámos Komenský :).
A proč takový název příspěvku? Protože je to jediný oficiální den, kdy dovolíme, aby nás muži pomlázkou "zmlátili". Nebudu se zde dnes rozpisovat o jasných znameních, jež v pomlázce spatřuji, ani to, že darem žen jsou ručně zdobená (dnes již spíše zakoupená) vajíčka. Ušetřím vás toho, a raději vás obdařím další dávkou nových knih, které čekají schované ve skříni, až si na ně najdu čas.
Postupně vás s nimi budu opět seznamovat, stejně jako tomu tak činím z předchozí várky, a věřím, že se na mnohé dostane řada podstatně dříve, než na ty druhé. Chci vás opět ovšem upozornit na některé z těch, které mě upoutaly nejvíce:
- Šťastní lidé čtou a pijou kávu Agnés Martin-Lugand - asi nemusím dvakrát říkat, proč mě název knihy tolik upoutal. Ano, protože to naprosto vystihuje to, co se se mnou děje, když tyto dvě činnosti mohu konat :). Příběh se odehrává v Paříži, mladá žena si otvírá literární kavárnu (ano, i toto je můj sen, takže už nyní vím, že je mi tato kniha souzena ;)) a po strašlivé události, jež zasáhne její život se rozhodne hledat smysl života v Irsku. Najde či nikoliv, to si můžete přečíst společně se mnou :).
- Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala autorů Jimmyho Rice a Laury Tait - nepřipadá vám tato věta nějak povědomá? No mě ano. Vlastně si ji opakuji téměř každý den, když ulehám do postele. Každou noc totiž sním o věcech, které by mě učinily nejšťastnější osobou na světě, a že jich je... Tento příběh vypráví o první lásce a co se stane, když kolem ní jen slepě a tiše procházíme. Příběh se odehrává v Londýně a autoři jej píšou s nadsázkou sobě vlastní. Tak uvidíme. Možná si jen každý na tom svém štěstí sedíme.
- Vstát znovu se slepicema Joshuy Ferrise - přiznám se, že to hlavní, co mě na první pohled na této knize upoutalo, byl její přebal (zub na červeném pozadí) a především text, který se kolem bílého "tesáku" vinul - "Hlava XXII ze světa zubařů". Zbožňuji, ano přiznávám, že jsem vážně zblázněná do Hlavy XXII Josepha Hellera - naprosto nejdokonalejší americké válečné dílo, které jsem kdy četla! Tak také proto jsem sáhla po její zubní verzi :D. Ne, nečekám, že to bude stejně dobře napsané, ani se nevyrovná grandióznímu satirickému humoru pana Hellera, ale za pokus to stojí, ne?
- Matkou ze dne na den - opět příběh hledající smysl života. Žena, jež si buduje kariéru a daří se jí to (na rozdíl ode mně), se najednou, ze dne na den, jak hlásá titul knihy, stane matkou. Jak to zvládá, jak to naruší její osobní prostor a pohodlí, na něž si tak dobře zvyká, to si můžete přečíst v knize Rowan Coleman.
- A poslední titul, jenž mě zaujal a ráda bych na něj upozornila, je kniha Dům v ulici Naděje anglické spisovatelky Menny van Praag - naději potřebujeme naprosto všichni a věřím, že se jí každý každičký den dožaduje a ve skrytu své duše udržuje jako slaboulinký plamínek. Bez naděje bychom se snad nikdy nedokázali nikam posunout a naděje je ta poslední věc, kterou v sobě mám a která mě nutí každý den vstát z postele a žít. Protože jen naděje umírá poslední a já tak můžu stále doufat, že se mi podaří naplnit mé sny :). Příběh tak trochu ze světa fantasy, který vám pomůže zapomenout na vše, co se vám zrovna nevydařilo a pomůže vám si uvědomit, že není všem dnům konec. A i když si myslíte, že žijete obyčejný život, hned nazítří se můžete probudit a rázem může být vše jiné.
Dnes ale ještě nekončím. Protože pracuji s dětmi, hledám každý den inspiraci na besedy. Hledám nápady a obzvlášť knihy, které by pro děti byly nejvhodnější a ještě více by je ke knihám a především do knihovny přitáhly. Proto jsem se rozhodla zde představit dvě knihy jako nápad pro ty z vás, jež oplývají titulem "rodič" :). A nejen pro ně, ale pro všechny, co úzce spolupracují s dětmi, ať již ve vztahu sourozeneckém, rodinném, učitelském či vychovatelském. Mnozí z vás tyto knihy budou zajisté znát, ti, kteří tyto knihy objevují až společně se mnou, představuji:
- Slovo, slovíčko, otevři se maličko - úplně úžasně zkomponovaná kniha plná originálních nápadů pro všechny děti, které objevují svět. Kniha je rozdělena do několika kapitol, v nichž každá z nich začínajícímu čtenáři (a nejen jemu) poodhaluje jeho okolní svět. Díky krásným obrázkům a kolorovaným výrazům se pro dítě stane čtení a poznávání světa mnohem přitažlivější a zábavnější.
- Teta to zase plete známé české autorky Ivony Březinové (mimochodem se mi nedávno o této české spisovatelce zdál sen - nich pohoršujícího, upozorňuji; jen seděla u nás v Albertu a rozdávala podpisy a já si taky samozřejmě zašla pro jeden, přičemž jsem při této příležitosti neopomněla s ní podiskutovat o dětech a čtení :D) - skvělá kniha pro již zkušenější čtenáře, ale rovněž pro ty, kteří se čtením teprve začínají. Samozřejmě asi dobře víte, že se v poslední době snad v každém pádu skloňuje "kritické čtení". Ono nejde o žádnou božskou novinku, pouze o fakt, který byl v našich "moderních" podmínkách několik let opomíjen. Mnozí však na něj nezapomněli, avšak využili doby, a zkomponovali knihu, která těm, jež s kritickým čtením nemají tolik zkušeností nebo jen neví, jak na něj, nabídne pomocnou ruku. Kritické čtení je velmi důležité pro rozvoj nejen čtenářských schopností, ať již je to dítě či dospělý. Jak jsem si několikrát ve škole ověřila, číst pozorně a rozumět danému textu i v jeho nejabstraktnějších nuancích, je složité i pro ty nejotrlejší z nás a vůbec to nemusí znamenat, že kdo čte "šíleně moc" a ve velkém množství, nemusí číst kvalitně. Kvalita se totiž od kvantity rapidně liší.
A tímto svůj dnešní díl knižního veletrhu končím a dovolte mi, abych jej zakončila upravenou citací jedné knihy :): Šťastní jsou ti, co čtou a pijí kávu, či se věnují tomu, co je skutečně baví. Tak ať takových šťastných chvilek máte dnes dosytosti ;)!
Přeji krásné sváteční pondělí :).
