Tak a je to tady. Dvě knihy z celé řady knih, které jsem dovezla domů z práce, přečteny. Uff... Ovšem mezitím další knižní kousky přibyly.
Začnu tedy klasickou romantikou. Jak najít lásku Cecelie Ahern. Podotýkám, že je to má první kniha z románů pro ženy... Ano, vskutku! Nejsem příznivkyní tohoto žánrů, ale tentokrát jsem udělala výjimku. A musím říct, že mě to nikterak nezklamalo, ba ani nijak neohromilo. Cecelii Ahernovou znám díky jejím zfilmovaným knihám, především filmům P. S. Miluji tě a S láskou, Rosie. Proto, když jsem na stole mé vedoucí zahlédla její další román, neodolala jsem pokušení a půjčila si ji.
V úvodu jsem byla trochu mírně konsternovaná, zdali jsem si vybrala správně, či čtu-li dobrou knihu. Protože úvod je tak trochu chaotický. Nakonec jsem se ale zorientovala a pak děj knihy běžel stránka za stránkou. Nemůžu říct, že jsem se nudila, dokonce jsem se bavila nad sarkastickým humorem, který byl vlastní hlavnímu hrdinovi příběhu, milionářskému synovi výrobce čokolády, který z nešťastné lásky a dědickému právu chtěl spáchat sebevraždu. Až v této chvíli, kdy se seznámíte s tímto krásným mladíkem, jak jej až nepříjemně často popisuje hlavní hrdinka, pochopíte ten chaotický úvod knihy.
Děj má zajímavou zápletku, ale je vám samozřejmě hned jasné, jak kniha skončí. No prostě, že se ti dva do sebe zamilují, ale muži to bude trvat poměrně déle, než prozře a uvědomí si, kdo je jeho vyvolená.
Název připomíná typické názvy knižních příruček a právě kolem toho všeho se daný příběh motá. Hlavní hrdinka je totiž posedlá různými příručkami, které radí, jak v 10 dnech poznat pravou lásku, jak nepřijít o zaměstnance, jak v 5 bodech dát zaměstnanci výpověď a přitom mu nezranit city, jak 23 způsoby zjistíte, že jste šťastný/á apod. Také po seznámení s hlavním hrdinou hned vybírá danou příručku ze své rozsáhlé knihovny, aby si s "psychicky" narušeným mladíkem poradila.
Absurdní situace, romantický nádech, boží atmosféra irského prostředí, jak města Dublinu, tak venkova, atraktivní jazyk a především rychlý spád, to jsou největší lákadla této knihy. Avšak závěr... Závěr se mi naprosto, ale naprosto nelíbil, příčil se mi až v žaludku. Za prvé, byl příliš uspěchaný, což se stává poměrně často, bohužel (nevím, zdali autorovi dojdou nápady nebo se prostě drží otřelého klišé). A za druhé, byl nudný a naprosto fádní! Po celou dobu byl hlavní hrdina asertivní postavou. Nic nevykonal, k ničemu se sám neodhodlal, všechno bylo opožděné a nepřirozené, neatraktivní, příliš strnulé (kromě jeho ironických a dobře mířených monologů a poznámek), ale čekala jsem, že aspoň v závěru knihy se probudí a bude akčnější. Bude to on, kdo se pro změnu chytí iniciativy a přinese nám tak zajímavý závěr. Bohužel se nestalo a tím kniha v mých myšlenkách brzy upadne v zapomnění. Bohužel... Jo, a navíc... U nás kniha vyšla v nakladatelství Albatrosmedia. Je to jedno z významných nakladatelství u nás v republice. Ale PROBOHA!!! Tolik chyb!!! Tolik hrubek si prostě žádné nakladatelství nemůže a NESMÍ dovolit, natož takový gigant na trhu!!! Kniha je nyní půjčená, ale vážně přemýšlím o tom, že naskenuji patřičné stránky s chybami a expresem je odešlu nakladateli. Nebo že si knihu koupím, hrubky červeně opravím a pošlu je do Prahy. Tohle jsem vážně těžce nesla... Neříkám, že jich tam bylo viditelně příliš mnoho, ale byly. A co především, překladové chyby. Angličtina používá jiné výrazové složky a konstrukce věty je rovněž naprosto odlišná než je v češtině. A tyto chyby byly v knize příliš znatelné.
Kniha je momentálně půjčená a já truhlík si neudělala zápisky, takže bohužel bez citace...
Druhou knihou, kterou jsem v posledních dnech stihla přečíst, je Dívka ve vlaku Pauly Hawkins. Čekám, kdy se zfilmovaný thriller objeví v kinech :). Práce s textem se mi líbila. Autorka využila neobvyklé formy, a to vyprávění ich-formou prostřednictvím tří hlavních postav. Zpočátku k nám promlouvají pouze dvě ženské postavy, zhruba v polovině knihy se přidává i postava třetí.
Nápad je to velmi originální. Hlavní hrdinka každodenně dojíždí za prací vlakem. Necelou hodinu, kterou stráví ve vlaku, přemýšlí o svém životě, o osudu, který ji čeká, a především o životech lidí, které vídává z vlaku. Bájí si o jejich dokonalých životech a závidí jim. Což je přirozené, protože si smýšlí dokonalý scénář, život, který nenarušuje nic, avšak ani realita. Nakonec se ukáže, že hrdinka je alkoholička. A má problém. Velký problém. Dokonce je podezřelá z vraždy druhé hlavní hrdinky, která čekaně umírá. Poznáte to hned po prvních stránkách románu.
Musím se přiznat, že takovýchto knih, ať už mají nálepku thriller nebo detektivka, jsem přečetla opravdu spoustu a většinou brzy poznám, kdo je vrahem, příp. by se jevil jako dokonalý vrah. A většinou mám pravdu. U téhle knihy jsem si však dlouhou dobu nebyla jistá. Jevilo se tam hned několik podezřelých, ale vždycky to bylo příliš spekulativní. Ale ano, ani tentokrát mi vrah neutekl skrz prsty, jen mi dal trochu víc zabrat :D. Což chválím, protože překvapit v detektivce neotřelým vrahem, je opravdu těžká práce. A tentokrát se to autorce mooc povedlo. Když už přijdete na to, kdo je vrah, rázem se vám všechno začne jevit v jiných barvách. Nebudu vůbec prozrazovat víc, protože tím by daná kniha ztratila své kouzlo. Jen čtěte. Ujišťuji vás, že se nudit nebudete a budete hltat jednu stránku za druhou. Už proto, že vás děj vtáhne svým neotřelým vypravovacím způsobem, jednoduchým, ale pouze v uvozovkách, jazykem a naprosto dokonalým popisem každodenní rutiny, kterou ovšem autorka dokázala výborně využít ve svůj prospěch.
Obě tyto knihy ovšem zastínil román, který momentálně čtu. Jedná se o Poledne u Tiffanyho autorky Echo Heronové, která je opravdu, ale opravdu zářícím diamantem v množství knih, které jsem za poslední měsíce přečetla. Ale pšš... Jdu číst ;).
Žádné komentáře:
Okomentovat