Tuto knihu jsem přečetla již někdy o prázdninách, ale řekla jsem si, že s ní s Vámi musím podělit. Už dlouho se mi do rukou nedostalo tak podařené vyprávění jakým je Babička pozdravuje a omlouvá se. Doporučuji ji naprosto všem. Dětem i dospělým. Je čtením v období žalu i radosti. Je skvělým poučením pro děti - jak se vyrovnat se smrtí - rovněž poučením pro dospělé - děti jsou mnohdy chytřejší než my, dospělí, a nenechají se tak snadno obalamutit, jak si často myslíme.
Knihu Fredrika Backmana by si měl přečíst každý, kdo touží po výjimečnosti a nápaditosti. Kdo v životě hledá trochu té povědomé reality a především pro všechny, co se chtějí pobavit. Frederik Backman pochází ze Stockholmu a do světa literatury vstoupil velmi úspěšně již svou prvotinou Muž jménem Ove (2012). Backman je zkušeným novinářem. Pravidelně přispívá na svůj blog a píše sloupek do švédských novin. Je tedy zkušeným spisovatelem, který si svůj rukopis vypsal ve svých začátcích u novin, takže se setkáváme s již uceleným a dobře promyšleným celkem. V dnešní době má za sebou vydání čtyř knih: prvotina již byla zmíněná, dále jsou to knihy Vše, co můj syn potřebuje vědět o světě, Babička pozdravuje a omlouvá se a Byla tady Britt-Marie, kterou momentálně k vydání připravuje nakladatelství Host.
Kniha mě upoutala již svým přebalem: holčičky zachumlané do péřovky a šály stojící zády k čtenářům a hledící na panorama činžáku. Dívka drží v ruce dopis a shora k zemi padají sněhové vločky. Co se asi skrývá v dopise? Již tohle ve vás vzedme vlnu zvědavosti.
Je to příběh sedmileté, tedy skoro osmileté holčičky, která hledá své místo ve světě. Její nejlepší kamarádka, babička, pro ni vytvoří nádherný svět fantazie, pohádkový svět plný mrakoňů, princezen, čarodějnic, které nejsou jenom zlé, a worsů. Musím říci, že ještě nikdy jsem se nesetkala s tak zajímavým a nádherným světem fantazie. Snad mě jen trochu mrzelo, že jeho vnitřní kompozice nebyla více rozvedena, že zde autor více nevyužil svého talentu, ale je mi jasné, že to nebyl jeho hlavní záměr. Jeho hlavním záměrem totiž bylo ukázat všem lidem (především však dětem), že být zvláštní a odlišný, není nic špatného, ba právě naopak. Že výjimečnost je dobrá vlastnost, je posilující a měli bychom si jí vážit, nikoli zatracovat. Výjimečnost je totiž barevnost, bez níž by svět nebyl k žití.
Elsa o sobě tvrdí, že je zvláštním dítětem. A potvrzují to i dospělí, pohybující se kolem ní. Autor ji sestavil velmi realisticky. Nedělá z ní superhrdinku, ani extravaganci, ale
prachobyčejnou dívku, která se svými názory, svou výchovou poněkud liší od
průměru. Je velmi inteligentní a zvídavá a oplývá velmi vtipnými a neotřelými
replikami. Tleskám autorovi, jak se mu podařilo vniknout do dětské duše…
Babička pozdravuje a omlouvá se je velmi dojemný příběh plný humoru i smutku. Plný dospělých úvah i čistého
dětského pohledu na svět. Jazyk autora je velmi nápaditý. Kouká se na svět
dětskýma očima, ale dodává tomu dospělou myšlenku: „Nakoukne do bytu, dívá se na chlapce. Vypadá tak šťastně, jako to
dokážou jen téměř sedmileté děti před mísou pěnových bonbonů, co mají tvar
Santa Clause. Napadne ji, jestli ještě pořád na Santu věří, na toho
opravdového, ne z marshmallow. Elsa už samozřejmě dávno ne, ale upřímně
věří na lidi, kteří si tuhle víru uchovali. Když byla malá, každoročně mu psala
dopis. Nejen seznam přání, ale opravdový dopis. Obvykle nepojednával až tak o
dárcích, jako spíš o politice. Else se totiž nezdálo, že by se Santa dostatečně
angažoval v aktuálních společenských otázkách. Měla za nezbytně nutné ho o
tom informovat, obzvlášť v záplavě hamižných a podbízivých dopisů od
ostatních dětí. Někdo se zkrátka musel chopit zodpovědnosti. Viděla totiž
reklamu na Coca-Colu, a tak mu podstatnou část dopisu spílala za to, že se
zaprodal komerci. Jindy zase viděla v televizi dokument o dětské práci,
hned potom několik amerických vánočních komedií se Santovými elfy a naprosto
ztratila přehled, jestli podle Santy slovo „elf“ souvisí se severskou
mytologií, nebo jestli odkazuje k elfům žijícím v Tolkienově světě, či
to bere jako všeobecné označení lidí nízkého vzrůstu – proto požadovala
okamžitou a jasnou definici.
Jenže Santa na to neodpověděl, a proto mu
Elsa poslala mnohem delší a velice naštvaný dopis, který se však dá shrnout do
jediného slova: zbabělče. Následující rok se naučila googlovat, takže
pochopila, že nemohl odpovědět, když neexistuje. A tak mu přestala psát.“
Kniha je napínavým a poutavým čtením o mezilidských vztazích. O tom, jak zvláštnosti mohou změnit svět, je to o porozumění a pochopení, je to kniha, která pod záštitou vtipných dialogů, sarkastických postřehů, pod zástěrkou pohádkového a dětského světa, skrývá něco mnohem obvyklejšího. Pochopení... Elsa se musí vyrovnat se skutečnými problémy a pochopit je. Chápe to sice po svém, ale především díky fantazijnímu světu své babičky. Fredrik Backman nám tak nabídl pohled na realitu každodenního života naprosto novýma očima. Očima malé, ale ne obyčejné dívky, která měla jednu z nejúžasnějších babiček na světě.
Brno: Host 2015
Žádné komentáře:
Okomentovat