Peter Mayle: Znovu Provence

Cestovat bych mohla neustále. Jelikož však nejsem milionářkou, vypravím se do zahraničí jen občas, pokud mi to finanční situace dovolí, proto se ráda vyprávím na daleké cesty prostřednictvím knih. Ani netuším, jak se mi tato kniha dostala pod ruce, ale od té doby miluji Provence...

Peter Mayle je britským novinářem. Je to Angličan, který se jednoho dne rozhodl sbalit si kufry, vzít svou drahou polovičku s sebou a přestěhovat se do kontinentální části Evropy. A k tomu přímo do Francie. Střet dvou proti sobě bojujících kultur a národností by mohlo v mnohých vyvolat dojem, že se bude jednat o zesměšňující povídky, jenomže Peter Mayle žádnými předsudky netrpěl. Píše krátké povídky o tom, co mu Provence postavilo do cesty. Co považuje za důležité zmínit, co ho na kouzelném jihu Francie zaujalo a co ho nejvíce šokovalo. 

Znovu Provence je volným pokračováním trilogie, jež započala velkým úspěchem knihy Rok v Provenci (v roce 1989 byla kniha oceněna prestižní cenou British Book Awards za nejlepší cestopisnou knihu; druhý díl nese název Navždy Provence). Peter Mayle píše s jednoduchostí, úsečnými větami, využívá svého novinářského jazyka a nezabývá se ničím, co není podstatné. 

Jedná se o cestopis, tudíž se jedná o popis, popis přírody, prostředí, jazyka, kultury, o líčení lidského chování a jednání. K tomu všemu autor využívá briskního anglického humoru. Sotva se do povídek začtete, knihu neodložíte z ruky. Rázem se ocitnete v prosluněné Provenci mezi levandulemi, olivovým olejem a vinicemi. A budete Provence objevovat postupnými kroky, kdy jedno překvapení bude následovat za druhým. Znenadání vás ovane vůně lanýžů, při níž se budete rozplývat blahem a ještě více se zachumláte do hřejivé deky či teplé bundy, když zjistíte, jak náročné a v jak náročných podmínkách se lanýže pěstují. 

Mayle k vám bude promlouvat jazykem Provensálců, který je pitoreskní a chrčivý, tvrdý jako samotní obyvatelé. Mayle vás zahrne informacemi o drsnosti přírody a jejich obyvatel, bude vám dráždit chuťové pohárky popisem toho, jak si Provensálci dokážou vychutnat jídlo a vy budete rázem hledat místa, kde byste se tak skvěle najedli. 

Provence je barevná a drsná zároveň. Je specifická. Odlišuje se naprosto a zcela od celého zbytku země. Provence je stará a tradiční. Je nádherná a tak neskutečně voňavá. Je vtipná, osobitá a bytostně zemská. Stojí na svých pevných základech, kořeny má vklíněné do Francie tak pevně, jako olivové stromy do půdy. Je staletá, je však kouzelná. 

Peter Mayle vám natolik podráždí smysly, že budete v okamžení chtít si sbalit kufry a vydat se směrem na jih. Osídlit si kousek toho krásného hřejivého (a také mnohdy velmi chladného) místečka, zakuklit se tam, daleko od všeho toho shonu a spěchu, a jen tak prostě žít. Postaru, po svém, tradičně...
Jelikož jsem při tomto prvním testu propadl, vzali si mě stranou a ukázali mi, jak se správně čichá, neboli - elegantněji vyjádřeno - "ochutnává nosem". Ukázka mi připadala vskutku graciózní, něco jako dirigent, který se rozmáchlým gestem taktovkou chystá k útoku na sekci dechových nástrojů. Konec proužku papíru namočili do zkoumaného roztoku jen natolik, aby do sebe nasál několik kapek vůně, a po jeho vynětí si ho ladně v určité vzdálenosti pod chřípím protáhli jedním plynulým pohybem, který vyústil v bujaré šlehnutí zápěstím směrem nahoru. Tento kratičký okamžik stačí cvičenému nosu, aby zaregistroval zkoumané aroma. Nos vyšle zprávu do mozku a ten provede příslušnou analýzu. Et voilá. Více obhroublého a zdlouhavého očuchávání není třeba, řekli mi.

Praha: Argo, 2013