Poledne u Tiffanyho a Jsou světla, která nevidíme

Slíbila jsem Vám rovněž, že se brzy dočkáte recenze úžasné knihy Echo Heronové Poledne u Tiffanyho. 

Na tento román jsem pěla chválu již v několika dřívějších příspěvcích, tentokrát se však zaměřím na její celkovou kompozici. 

Román Poledne u Tiffanyho vypráví příběh Clary Wolcottové, designérky slavného domu Tiffany. Příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století v New Yorku. Je vyprávěn autorským vypravěčem, jenž dokresluje život americké dělnické třídy, stejně jako emoce a pocity samotných zúčastněných. Dále je osobitost příběhu dokreslena skutečnými dopisy, které autorka Echo Heronová při svém několikaletém výzkumu objevila. Dopisy jsou středobodem veškerého vyprávění. Ačkoliv se z nich mnohé informace nedozvíme, jsou neochvějnou součástí vyprávění a velmi příjemně dokreslují celou atmosféru knihy. 

Kniha je vyprávěná nádherným, okouzlujícím jazykem. Ten musím pozvednout nad všechno ostatní, protože právě díky němu se kniha posouvá do naprosto odlišné roviny, na jinou úroveň. Četla jsem spoustu knih a příběhů, ale po té spoustě popsaného papíru se mi do rukou dostal poklad. Vskutku! Četla jsem jedním dechem a slova polykala jako hladová. Nemohla jsem odtrhnout oči a po každé stránce jsem ohromeně vzdychala nad tím, jak je biografie vyprávěná. Echo Heronová a celý překladatelský a korektorský tým odvedli naprosto skvělou práci!! Musím se přiznat, že ke konci knihy jsem začala záměrně vyhledávat chyby, abych spisovatelku příliš nezboštila... A našly se. Asi jen dvě a byly to překlepy, ale i tak mi to malinkou radost udělal :). Jinak ohromující výkon!

Příběh začíná příchodem Clary Wolcottové a její sestry do sklářské společnosti Louise Tiffanyho, syna zakladatele dodnes nejznámější šperkařské společnosti na světě. Nejen, že se před námi začne rozvíjet samotný příběh hlavní hrdinky, zároveň však máme možnost poznat vnitřní politiku slavného domu. Echo Heronová nás rovněž seznamuje s tehdejší americkou společností - vstupujeme do doby, kdy ženy začínají bojovat o svá práva, do doby plné ženské emancipace, společenských i kariérních změn. 

Kniha vás hned v úvodu polkne a až na samotném závěru vyplivne. Vy se otřepete a probudíte se z kouzelného, reálného snu. Zaručuji vám, že kniha vás v žádném ohledu nezklame, ba právě naopak!

Další novinka, která prošla mýma rukama a očima, je příběh jedné slepé francouzské dívky a mladičkého německého vojáka Jsou světla, která nevidíme Anthonyho Doerra, jenž za své dílo získal Pulitzerovu cenu. Ačkoliv knížka je dost tlustá, je to zbytečná obava. Příběh se čte neskutečně rychle. Příčinou je rovněž to, že kapitoly jsou často jednostránkové, takže ani se neohlédnete a už máte polovinu za sebou. Navíc, příběh je neskutečně krásný a originální. Odehrává se během druhé světové války, v několika vyprávěcích rovinách. V první rovině sledujeme příběh slepé francouzské dívky a jejího otce, klíčníka pařížského muzea, jež kvůli nebezpečí války, musí odcestovat za svými příbuznými na ostrov Saint-Malo, který se v závěru knihy stává osudným místem našich jednajících postav. 

Druhá rovina sleduje osud mladého bystrého německého sirotka, který se stává studentem vojenské školy, s vidinou, že se bude moct věnovat  vědě a tomu, co ho skutečně baví. Osud ho však zavane trochu jiným směrem. A třetí rovina nás přivádí za německým důstojníkem, jehož mnohem více než válka a oddanost Führerovi, láká modrý kámen. K tomu všemu se příběh odehrává ve dvou časových rovinách, jež se v závěru setkávají.
Jazyk knihy je opět na vysoké úrovni, ostatně jen za děj by autor Pulitzerovu cenu nedostal. Je zpěvný, používá vysoké stylistické obraty, mluví poetickým jazykem, obdobně jako autorka výše. Je to zajímavý pohled na válku. Pohled, který otvírá nové obzory, nutí nás přemýšlet nad sílou nevyhnutelnosti a bezbrannosti a především nás nenechá zapomenout.
Tato kniha mě přivedla navíc na skvělý nápad pro besedu do knihovny. A musím to brát jako osud, poněvadž, když jsem před několika dny knihu dočetla a v hlavě mi vířily obrázky a nápady oné besedy, na druhý den mě zastavila paní učitelka českého jazyk a požádala mě, zdali bych pro 9. třídy nepřipravila besedu o židovské literatuře, pokud by se mi chtělo. To víte, že jsem nemohla odmítnout :D! Tak se těším, jak se do toho vložím a snad se to vše podaří :).

Momentálně čtu Říjnový seznam Jefferyho Deavera, známého autora kriminálních románů, s nimiž se ovšem já setkávám úplně poprvé. Zatím mě autorův styl a jazyk nenadchnul, ale to samozřejmě ani nelze po dvou tak vynikajících románech předchozích. Takže uvidíme, až dočtu, co napíšu...

A tady ještě několik desítek motýlků, které jsem skládala jednou večer pro děti z mateřské školky, které přišly na besedu, jak jinak, než o motýlcích :).