Trojanovice: Na Dolině

Díky bohu za prodloužené víkendy! 

V neděli jsme se totiž vydali do Trojanovic, které leží nedaleko Frenštátu pod Radhoštěm, kde jsme si zarezervovali pokoj v hotelu Na Dolině. Abych pravdu řekla, byla jsem mírně na pochybách. Hotel jsem sice vybrala mezi pět, které byly doporučovány na booking.cz, ale zrovna moc jsem mu nevěřila (nejspíš proto, že jsem si ho řádně neprohlédla...), zbytek jsem totiž nechala na svém příteli. A nemůžu si ho vynachválit - jak přítele, tak hotel :). Přítele, který opravdu vybral perfektně a za rozumnou cenu (dvoulůžkový pokoj Anděla Plus za přibližně 1200,-/noc), a hotel za jeho bezchybnou funkčnost, komfort, obsluhu, kuchyni, no prostě všechno!
Hotel Na Dolině je umístěn na úpatí hory Radhošť, v kouzelném prostředí Beskyd. Již samý příjezd vás nenechá na pochybách, že budete mít klid. 

Hotel je malinký, poskytuje v celku 13 pokojů, což je naprosto dostačující. Má celkem 3 tenisové kurty - hotel byl vlastně postaven pro tenisové fandy, trenéry se svými svěřenci, vůbec tenisty, což vás bude při vstupu do restaurace a zároveň recepce obklopovat na každém kroku. A já tleskám. Tleskám majiteli, že nestavěl hotel bezúčelně a "s nějakým" wellnes, kterých je již přehršel, ale přišel s výborným nápadem, který se ujal a přináší své ovoce. Gratuluji a fandím! 

Pokoj, v němž jsme byli ubytování byl jedním slovem skvělý. Velmi prostorný, s komfortní postelí a plnohodnotným vybavením, koupelna byla velmi krásná, dokonce jsme měli celkem rozlehlou terasu s výhledem na les. Ale co bylo nejdokonalejší, bylo jednoznačně křeslo s ovčí vlnou a lampou po boku v rohu pokoje! Pro fanatického knihomola si asi umíte představit, že to bylo v okamžení mé nejoblíbenější místo na planetě a jen těžce jsem se s ním loučila. Ostatně jako s celým prostředím hotelu.

Po prohlídce okolí, kdy jsme si šli prohlédnout Pohankový mlýn a Pamětní síň Bratří Strnadlů a Jana Knebla, nám vyhládlo, vydali jsme se tedy okusit speciality hotelové restaurace. Nejenže mě již před samotnou procházkou ohromilo latté, které se mnohdy ani "skutečným" baristům nepovede tak dokonale, jako místním umělcům, i samotný interiér restaurace, jenž představoval valašskou dřevěnku s detaily, jako byly záclony, dle mého šité v barvách a vzorech místních krojů, poctivá kamna nebo masivní stůl, pod nímž se skrýval kulečník, ale velké "bravó!" si zaslouží místní kuchař(i). Jídlo bylo naprosto delikátní! Nejen, že to vypadalo dobře na pohled, ale ještě mnohem lépe to chutnalo. Výtečná byla jak pepřová omáčka mého přítele, kterou jsem si dovolila ochutnat, tak skvělá byla kombinace chutí vepřové panenky, hříbkové omáčky a pirohů plněných brynzou. Panenka připravená krásně dorůžova a jemňoučká, hříbková omáčka byla skutečně z hříbků a nikoli jejich (tolik oblíbených) náhražek žampionů a přímo se rozplývala na jazýčku - perfektní konzistence, nikoli hustá (a stále tuhnoucí) patlanina nebo řídká brynda. Prostě smetanová lahůdka. I přesto, že jsem se najedla opravdu dosyta (myslím tím OPRAVDU), neodolala jsem, a jako sladkou tečku jsem si dopřála jablečno-hruškový štrúdl. Mňam!



Pohankový mlýn



Pamětní síň Bratří Strnadlů a Jana Knebla 

Hotel vřele doporučuji. Pokud milujete klid a pohodu, chcete si užít romantiky a dobré kuchyně (a tenisu), jeďte tady. Ještě nikdy jsem se nesetkala s něčím tak okouzlujícím!