Tak takhle dobře nabitou knihu jsem již pěkně dlouho nečetla...
John Green se do povědomí českých diváků dostal především poté, co byl v kinech uveden film "Hvězdy nám nepřály", příběh natočen podle jeho knižní předlohy. A najednou se strhla "greenovská" lavina.
Dlouho jsem tomuto trendu odolávala, stejně tak jako kdysi Harrymu Potterovi, Hobitovi (jelikož jsem dříve byla postižena Pánem prstenů, dávno před tím, než byla slavná hexalogie zfilmována) apod., ovšem v době, kdy do knihovny přicházejí mladí a ptají se na Greenovy knihy, musela jsem se o jeho kvalitách přesvědčit i já sama.
Abych pravdu řekla, tak jsem ke knize Papírová města přistupovala nejdříve bez jakýchkoli emocí. Trochu mě odrazovala obálka, jelikož filmové přebaly nemám příliš ráda, spíše upřednostňuji originalitu a nápaditost ilustrátorů, kniha se tím tak stává spíše dílem, nežli fotografie natištěna na obalu, která se za několik let stejně stane vyčpělou.
John Green píše velmi čtivým jazykem a to nemyslím hyperbolizovaně. Ačkoliv se v knize celkem nic neděje, já příběh označila za jakousi "road movie" středoškolského studenta, i když o road movie v pravém slova smyslu nejde. Vyprávění se motá kolem Quentina, ústřední postavy knihy. Toho z jeho poněkud zšedlého života vytrhne jeho sousedka a láska jeho života, Margo. Společně tato dvojice v úvodu románu rozjedou celé vyprávění, které se svižně žene až do poslední tečky. Ostrovtip, jímž autor skvěle vládne, vás nenechá vklidu. Např. já se téměř neudržela a jedno krásné středeční odpoledne, kdy jsem v práci skončila dříve, se v autobuse skoro rozchechtala na celé kolo. Prostě způsob Greenova psaní je neodolatelný a neskutečně úsměvný. Knihu jsem mj. měla přečtenou v průběhu tří dní, kdy jsem jen s nechutí paperbackové vydání odkládala z ruky.
Štěstím je, že příběh není vůbec poleptán "amerikánštinou", tedy americkým vnímáním světa, ani patetičností. Je to spíše velmi zajímavý náhled do života nudného a naprosto střeštěného středoškoláka. Náhled do života mladých lidí, kteří se rozhodují, kam jejich život bude směřovat. Každý je jiný a každého táhne něco jiného.
Zde ovšem musím poznamenat, jak moc, ale opravdu moc, jsem zklamaná českým překladem, resp. korekturou tohoto vydání. V průběhu čtení jsem narazila na několik chyb, což není nikterak stav výjimečný, jak se dozvíte v nadcházejících dnech. Neříkám, že já píšu bez chyb, ovšem já píšu spontánně a mnohdy nemám čas si to za sebou přečíst. Vyjadřuji zde své emoce, za něž nejsem placená a ani není mým povoláním dávat pozor na gramatické chyby. Ovšem knihy, ty tady zůstávají. Jsou jakýmsi pojítkem s časem, jsou výsledkem práce celé řady lidí, nejen autora samotného. Ten píše knihu ve své mateřštině, ale aby doputovala k srdcím všech lidí, musí být přeložena do patřičných jazyků. Nemohu tedy komentovat originál, proto se pozastavuji nad překladem českým. Odpovědnou redaktorkou je Iva Daňková, za překlad odpovídá Veronika Volhejnová.
Bohužel jsem si chyby nezapisovala během čtení, protože jsem neměla chuť si tím kazit ten požitek, ovšem na to, co bude následovat, poukázat musím:
"(...) konečně pustí rádio a najde rockovou stanici s baladami, které můžeme zpívat S SEBOU."
S SEBOU???! :-O To snad né! Za prvé, instrumentál s předložkou se užívá pouze, pokud něco bereme s sebou, jako např. magnetofon, který přenášíme z bodu A do bodu B, nikoliv zpěv. A za druhé, jak můžeme zpívat s sebou?? To opravdu nedokážeme... Takže jedině spolu, když už :(.
Hrubka se sice nachází v závěru (s. 257), cítila jsem se však téměř jako Quentin, jenž se tváří v tvář střetl s krávou. Jen v náznaku: "Krávy tupě stojí na silnici. Najednou jsou před námi, strakatá kráva v levém pruhu a v našem pruhu obrovité stvoření, velké přes celou šíři auta. Nehýbe se a prohlíží si nás prázdným pohledem. Kráva je čistě bílá veliká bílá stěna krávy, kterou nelze přelézt, podlézt ani objet." (I zde jste se mohli střetnout se skutečnou gramatickou hrubkou, ale to nyní přehlédněme.)
Takže tohle mi můj příjemný dojem z knihy poněkud dost narušilo. Nemění to však skutečnost, že kniha je opravdu nabitá, čtivá, má neskutečný spád a srší skvělým nápadem a pořádnou dávkou ironie. Uvidíme, jestli se zde objeví ještě další kniha z celé řady Greenových knih.
Přeji krásné čtení! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat