Bravooo!!! (a velký aplaus) Asi takhle bych jednoduše shrnula román bohužel již nežijící české autorky Hany Andronikove. Již dlouho, a to je fakt faktoucí, jsem nečetla nic tak poutavého!
Excelentní. Vášnivé. Dynamické. Vybroušené do naprostého detailu. Nápadité. Bolestné. Vypjaté. Vnitřní napětí. Nadechnete se v úvodu a hluboce vydechnete až v samotném závěru. Napjaté. Exaltované. Pobuřující. Vnímavé. Mýtické. Neuvěřitelně vyrovnané. Působivé. Jemné jako ocelová pavučinka.
Tak takhle nějak bych tuto knihu charakterizovala. Knihu, jejíž metaforický název nás zavádí k tajemnu a mýtickému. K ženě, která byla pro muže slunečním orlojem. K synovi, který miloval příběhy o slunci, které mu žena vyprávěla - mýtické příběhy o slunci různých národů a kultur. K slunečním hodinám, které on vyrobil v jejich indickém domově. K Indii, která byla slunečná, slunečními hodinami jejich života. Tam, kde prožívali šťastné dny svého života, kde vpadli do samotného nitra mýtů, kde život byl a je spojen s minulostí, tradicemi, bohy tak úzce, jak jen to lze. Kde pradávno je neustále přítomno. Bez noci však světlo nepoznáme...
Pouto lásky, které spojuje Tomáše a Ráchel je mnohem pevnější a bolestnější, než s jakým jsem se kdy v literatuře setkala. Je vypjaté, vášnivé, mýtické a hluboké jako dno oceánů, obrovské a nekonečné jako samotný vesmír. Budete prožívat každou emoci do krajnosti samotného bytí. Hana Andronikova dokázala nalézt ve svízelných chvílích naší historie pouto lásky, které vás ke knize připoutá a nepustí. Které vás bude vzrušovat a fascinovat.
Ale aby jste nenabyli dojmu, že kniha je pouze o velké lásce. Je to ústřední děj románu, na jehož pozadí se vypráví velký příběh našich dějin. Příběh baťovského Zlína, magické Indie a temné doby druhé světové války. Střetávají se zde dva světy: svět náboženství a samotných mýtů a svět reálný a temný, vysílený amokem chamtivosti. Spisovatelka fascinujícím způsobem vypráví příběh hlavního hrdiny, Daniela, který se v Coloradu, obklopen svou rodinou, na stará kolena vrací zpět do minulosti, zpět ke svým rodičům a k jejich velkému příběhu, a to prostřednictvím emigrantky a bývalé vězenkyně koncentračních táborů. Díky jejímu poutavému vyprávění si doplňuje střípky svých vzpomínek o fakta, která mu byla děsivě dlouho utajena.
Autorka je výbornou vypravěčkou, což dokazuje nejen svým fabulačním uměním, ale i samotným jazykem. Je dynamický, kultivovaný a vřelý. Stejně takový, jaký užívá matka, když svému dítěti vypráví příběh na dobrou noc. Tajemný, poutavý a vybraný. Hana Andronikova příběh vypráví prostřednictvím několika časových rovin a prostřednictvím několika postav. Každá postava a rovina je přitom natolik osobitá, že čtenáři nedělá žáden problém se v nich orientovat. Ba právě naopak. Umocňují.
Abych pravdu řekla, při čtení jsem téměř ani nedýchala. Vřely ve mně emoce jako v nějakém kotli. Měla jsem chuť křičet nad přezíravostí lidí během a zvláště po druhé světové válce, nad krutostí a ničivou silou lidské tuposti. Toužila jsem po lásce, kterou si Tomáš s Ráchel projevovali, obdivovala jsem a snila jsem. Mýty, vyprávění, deníkové záznamy. Tajemno indických kulis, průzračnost lásky, exaltovanost koncentračních táborů, nádech židovství, otázka němectví, smrt.
Tuhle knihu rozhodně neodložíte jen tak z rukou a ještě dlouho potom budete přemýšlet nad tím, co se vám autorka snažila říct. A ne jen ona, ale co se vlastně snaží říct naše minulost. Vypjaté výkřiky, krátké věty, které umocňují a pnou, poučenost, s níž autorka pracuje a dokonce v samotném závěru nám nabízí seznam četby, z níž vycházela, to vše propojeno v jeden milostný příběh - příběh Ráchel a Tomáše a příběh dvou milujících rodičů a Daniela. Excelentní!
Mé hodnocení: 100 %
musíte číst
historický román
Excelentní. Vášnivé. Dynamické. Vybroušené do naprostého detailu. Nápadité. Bolestné. Vypjaté. Vnitřní napětí. Nadechnete se v úvodu a hluboce vydechnete až v samotném závěru. Napjaté. Exaltované. Pobuřující. Vnímavé. Mýtické. Neuvěřitelně vyrovnané. Působivé. Jemné jako ocelová pavučinka.
Tak takhle nějak bych tuto knihu charakterizovala. Knihu, jejíž metaforický název nás zavádí k tajemnu a mýtickému. K ženě, která byla pro muže slunečním orlojem. K synovi, který miloval příběhy o slunci, které mu žena vyprávěla - mýtické příběhy o slunci různých národů a kultur. K slunečním hodinám, které on vyrobil v jejich indickém domově. K Indii, která byla slunečná, slunečními hodinami jejich života. Tam, kde prožívali šťastné dny svého života, kde vpadli do samotného nitra mýtů, kde život byl a je spojen s minulostí, tradicemi, bohy tak úzce, jak jen to lze. Kde pradávno je neustále přítomno. Bez noci však světlo nepoznáme...
Pouto lásky, které spojuje Tomáše a Ráchel je mnohem pevnější a bolestnější, než s jakým jsem se kdy v literatuře setkala. Je vypjaté, vášnivé, mýtické a hluboké jako dno oceánů, obrovské a nekonečné jako samotný vesmír. Budete prožívat každou emoci do krajnosti samotného bytí. Hana Andronikova dokázala nalézt ve svízelných chvílích naší historie pouto lásky, které vás ke knize připoutá a nepustí. Které vás bude vzrušovat a fascinovat.
Ale aby jste nenabyli dojmu, že kniha je pouze o velké lásce. Je to ústřední děj románu, na jehož pozadí se vypráví velký příběh našich dějin. Příběh baťovského Zlína, magické Indie a temné doby druhé světové války. Střetávají se zde dva světy: svět náboženství a samotných mýtů a svět reálný a temný, vysílený amokem chamtivosti. Spisovatelka fascinujícím způsobem vypráví příběh hlavního hrdiny, Daniela, který se v Coloradu, obklopen svou rodinou, na stará kolena vrací zpět do minulosti, zpět ke svým rodičům a k jejich velkému příběhu, a to prostřednictvím emigrantky a bývalé vězenkyně koncentračních táborů. Díky jejímu poutavému vyprávění si doplňuje střípky svých vzpomínek o fakta, která mu byla děsivě dlouho utajena.
Autorka je výbornou vypravěčkou, což dokazuje nejen svým fabulačním uměním, ale i samotným jazykem. Je dynamický, kultivovaný a vřelý. Stejně takový, jaký užívá matka, když svému dítěti vypráví příběh na dobrou noc. Tajemný, poutavý a vybraný. Hana Andronikova příběh vypráví prostřednictvím několika časových rovin a prostřednictvím několika postav. Každá postava a rovina je přitom natolik osobitá, že čtenáři nedělá žáden problém se v nich orientovat. Ba právě naopak. Umocňují.
Abych pravdu řekla, při čtení jsem téměř ani nedýchala. Vřely ve mně emoce jako v nějakém kotli. Měla jsem chuť křičet nad přezíravostí lidí během a zvláště po druhé světové válce, nad krutostí a ničivou silou lidské tuposti. Toužila jsem po lásce, kterou si Tomáš s Ráchel projevovali, obdivovala jsem a snila jsem. Mýty, vyprávění, deníkové záznamy. Tajemno indických kulis, průzračnost lásky, exaltovanost koncentračních táborů, nádech židovství, otázka němectví, smrt.
Tuhle knihu rozhodně neodložíte jen tak z rukou a ještě dlouho potom budete přemýšlet nad tím, co se vám autorka snažila říct. A ne jen ona, ale co se vlastně snaží říct naše minulost. Vypjaté výkřiky, krátké věty, které umocňují a pnou, poučenost, s níž autorka pracuje a dokonce v samotném závěru nám nabízí seznam četby, z níž vycházela, to vše propojeno v jeden milostný příběh - příběh Ráchel a Tomáše a příběh dvou milujících rodičů a Daniela. Excelentní!
Mé hodnocení: 100 %
musíte číst
historický román
Z obálky
Román přirozeným a vynalézavým způsobem spojuje několik rovin, časových pásem a žánrů - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku.Vyprávění začíná náhodným setkáním dvou českých emigrantů v Coloradu, jejichž životní osudy se kdysi prolnuly. V krátkých scénách i ucelených pasážích se před námi odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. S nástupem okupace Československa a poté, co byla Ráchel odvedena do transportu, se Danielův svět harmonie a bezpečí definitivně rozpadl.
Autorka zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.
O autorce
Hana Andronikova (1967-2011) vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Roku 2001 debutovala prózou Zvuk slunečních hodin, poté vydala povídkový soubor Srdce na udici (2002). Roku 2010 publikovala autobiograficky laděný román Nebe nemá dno. Kromě prozaických děl je podepsána jako scenáristka pod projekty Divadla Archa Tanec přes plot (2008) a Pakosti a drabanti (2010).
Název: Zvuk slunečních hodin
Autor: Hana Andronikova
Nakladatelství: Odeon
Místo a rok vydání: Praha, 2013
Počet stran: 299
Žádné komentáře:
Okomentovat